Pro pochopení to stačí
Islámští džihádisté se nacházejí v blízkosti iráckého hlavního města Bagdádu. Ukořistili zbraně, které do Iráku nastrkaly Spojené státy, zmocnili se velké sumy peněz. Američané jsou prý v šoku. V šoku, a to dlouhodobém, jsou však především pozorovatelé mezinárodní situace z řad naší i světové veřejnosti. V šoku jsme my, běžní občané, kteří chceme žít a pracovat v míru a součinnosti se všemi národy světa. A nyní? Opravdu se nelze ubránit pocitu, že »všechno je rozvrtané« a v důsledku toho se svět jeví nestabilním, panuje nejistota, obavy z budoucnosti, je méně bezpečno, v místech konfliktů trpí lidé. USA svou vpravdě »geniální« zahraniční politikou, kdy si necitlivými postupy a velkohubými řečmi vyrábějí nepřátele, sklízejí. Ovšem bouři - když předtím samy zasely vítr. Trvalý neklid v arabských zemích, celé to slavné »arabské jaro« coby další díl barevných revolucí, válka v Sýrii, střílení do civilistů a zmar ve východních částech Ukrajiny... To všechno je přímé či nepřímé dílo Strýčka Sama navzdory řečičkám, které vedou vysocí američtí představitelé. Nelíbil se Mubarak? Pryč s ním! A současná situace v Egyptě je mnohem horší, než bývala za jeho vlády. Nelíbil se Kaddáfí? Zlynčovat v přímém přenosu! A současná Libye, kdysi bohatý stát, se nachází v totální krizi. Trefný je komentář pana Josefa P. na jednom zpravodajském webu: »USA a EU jsou zlo na zemi. Vyvolávají jeden válečný konflikt za druhým a výsledkem je vždy nestabilita, chaos, násilí a neštěstí obyčejných lidí.« Jak si vysvětluje to, co se nyní děje v Iráku, analytik, novinář a především velký znalec arabského světa Břetislav Tureček? »Je to průnik, součin několika věcí. Především v tom, že samotný Irák byl před 11 lety zcela destabilizován americkou invazí a okupací, v tu chvíli se stal nástupištěm nové generace džihádistů na Blízkém východě. Do té doby tam žádná al-Kajdá prostě nebyla a v tu chvíli, v letech 2004-2005, se začala formovat... Ve chvíli, kdy Američané odešli z Iráku v roce 2011, nastoupilo tzv. arabské jaro a novým bojištěm se stala Sýrie, a od té doby se tam tato organizace také zformovala. Dnes vidíme, že se v Iráku oživují staré extremistické skupiny a zároveň dostávají posily, materiál, ze Sýrie... Vidíme jednu velkou organizaci obsazující postupně velké území jak v Iráku, tak v Sýrii, a stírající hranice mezi těmito dvěma státy...« Pro pochopení toho, kde jsou kořeny současných problémů a obav, to musí stačit každému. Monika HOŘENÍ
