KSČM Frenštát pod Radhoštěm

»Do voleb jdeme pod číslem 10 jako celý tým. Já ho měl na dresu už ve Slavii,« říká nad vlastním snímkem v hokejové parádě Josef Skála, »pětka« na kandidátce KSČM do Evropského parlamentu. »S Jardou Pouzarem, Milanem Novým a dalšími borci, co to dotáhli až na mistry světa a do NHL, jsme křížili kordy už v juniorské lize. Já toho nechal, zrovna když mě hokej začal živit. Při dvou zápasech týdně – a tréninku dvakrát denně – bych asi promoval až kolem třicítky a s odřenýma ušima. Hokej je koncert, ne sólo. Nic pro primadony – a tím spíš pro bábovky,« popisuje Skála.

Momentek z politiky posbíral mnohem víc. Ta z pražského Karolina je ze 17. listopadu 1989. Josef Skála tu – z rukou člena jejího vedení – přebírá medaili OSN »For Merits« (Za zásluhy). Mezinárodní svaz studentstva (MSS), v jehož čele tehdy stál, ji dostal za sérii iniciativ, vstupujících i do »velké politiky«. »To my dali dohromady alianci s váženými akademiky a státníky napříč světem, díky níž vznikla první kyperská univerzita – pro tamní Řeky i Turky. Když Nikaraguu terorizovali ‚contras‘, řízení CIA, naše mezinárodní party tam jezdily sklízet kávu. Byli v nich jak kluci, po nichž šly vojenské junty, tak osvícenější thatcherovci i američtí liberálové. Stejně široké spektrum projíždělo i okupovaná palestinská území – a o izraelském násilí pak svědčilo ve vlivných televizích i v OSN. Podařilo se osvobodit i řadu pokrokových ‚vězňů svědomí‘ a prosadit spoustu jiných konkrétních cílů,« vzpomíná Skála.

Průlom ve studentském Babylónu

V MSS bylo více než 110 národních asociací. Sdružoval skoro 40 milionů vysokoškoláků. Lídr celého Babylónu jednal i s desítkami prezidentů, premiérů i dalších politiků (Jihu, Východu i Západu). Vystupoval na Valných shromážděních OSN, Generálních konferencích UNESCO i jiných mezinárodních fórech. »‚Tvá práce‘ – říká mi jednou Bohuš Chňoupek – ‚musí dát člověku ještě víc, než ta má. Já brousím světem jen horními patry, ty ale od nich až na samé dno.‘ Byl to moudrý muž. Dalo mi to hodně. Rád to budu vracet i s úroky,« slibuje kandidát.

MSS sdružoval celonárodní svazy. Komunisté v něm byli jen kapkou v moři – jen s jedním hlasem, tak jako všichni ostatní. »Přesto jsme nepodrazili jedinou z pokrokových sil – a nepodbízeli se ani žádné demagogii nebo ‚dvojímu metru‘. Je to o iniciativě, která jde až k jádru věci – a umí je nasvítit jako společný zájem. Pak se dá táhnout za jeden provaz napříč politickým spektrem i celými kontinenty. A rozrážet bariéry, které se zdály ze železobetonu. Jen to otupí - a nakonec zlomí - i dnešní přesilovku proti pokroku,« shrnuje Josef krédo, které si otestoval už zamlada.

Většina západních studentských svazů odešla z MSS už na prahu 50. let. »Začínalo to jako debata slepého s hluchým. Už za tři roky si k nám podávaly přihlášku i celonárodní asociace z Británie a USA. Nebýt ‚sametového‘ švindlu, Praha je sídlem zcela unikátní struktury. Osm z deseti politických kariér startuje právě ve studentském hnutí. A kontakty z mládí umí otevřít víc dveří, než celé nenažrané lobbistické panoptikum,« vynáší kandidát i svůj další trumf.

Komunista si luxus darebáka odpustí

Pár hodin poté, co převzal medaili OSN, se v Praze válel »mrtvý student«. »Po ‚starých strukturách‘ v mém ranku nešlo jen pár okresních kverulantů. O to lákavější udičky nahazovali ze zahraničí. Za mnou vyslal legáta i jeden z lídrů švédské pravice. Nabízel voňavé posty v UNESCO i OSN - nebo docenturu na stockholmské univerzitě. Chtěl za to dokumenty, jimiž se dalo vydírat. Ozvala se i jedna z největší amerických bank. Vábila na post, koordinující privatizační loupež. Kdo na to kývl, je ‚za vodou‘. Komunista si luxus darebáka odpustí. Podpoří-li ho v tom i celá rodina, zvládá to s klidem želvy,« vzpomíná Skála na dobu, známkující charaktery.

S Fedelem Castrem...

Vedle stovek článků je i autorem osmi knih. Tři z nich vyšly v několika cizích jazycích. »Postřehy a fikce George Orwella« měly křtiny na frankfurtském knižním veletrhu – v roce 1984, jak zní titulek Orwellova nejznámějšího díla. Poslední v češtině - »Dějiny
psané kuráží a přepisované zbabělci« - je z roku 2005. Házejí rukavici tažení, falšujícímu kořeny a průběh II. světové války – i následujícího obratu doleva. S politickými rivaly se Josef utkává i na kamery a v rozhlasových studiích. S desítkami to bylo jen v zahraničních médiích. »Mým skalpem« – chytá se žertem za vlasy Skála - »se nechlubí ani jeden.«

Internetové StřípkyZeSvěta (www.stripkyzesveta.cz) jsou »o tom, o čem se doma mlčí nebo mlží – za zahraničních médií i knih – nezávislých i ‚politicky korektních‘«. Skála je vydává už rok a půl. Radost má hlavně z narůstajícího publika, které si tisk nepančované levice ještě nekoupí. Štiplavé »střípky ze světa«, zpřístupněné česky, převzala už víc než 140krát i jiná média.

»Lezeš-li v politice na vítr, i když tě neživí, je často tím jediným, co ti zbude, risknout to na vlastní pěst,« uvádí Josef exkurzi do svého dnešního živobytí. »Zisk z cizí práce se mi však z duše protiví. Z podniků, jimž se daří stabilně – a nejsou za tím ‚kmotři‘,
zlodějské ‚penězovody‘, daňové podfuky i jiné lumpárny – je za krize málem vyhynulý druh. Komunista, který si s čímkoli z toho zadá, si fatálně sváže ruce. A práce, ta těší, jen když má i hlubší smysl. Tak se snažím pomáhat hlavně průlomovým inovacím – k financím a na zahraniční trhy. Teď třeba v oboru nanovláken a jejich převratných aplikací - v medicíně, ekologii i jinde. Nejsem zdaleka sám, koho ‚samet‘ hodil do rybníka, jaký by předtím nečekal. Má to i své přednosti. Chtě nechtě totiž nahlédneš mnohem hlouběji, než většina dnešních politiků, pod povrch celého ‚tržního zázraku‘. Tím méně tě utáhnou na nudli jeho říkanky. Tím víc vidíš do karet tunelářů a parazitů, kterým ta žumpa říká pane. Tím přesněji poznáš, kde má ten ‚konec dějin‘ achilovku – i jak na ni,« říká Skála.

Marx jako krédo i hobby

Hokejista ve výslužbě si čistí hlavu na chalupě. »Rodokmen mé ženy ji dostavěl těsně předtím, než Hitler zakázal i to.« Notorický knihomol je tak i samoukem sedmera řemesel: »Večer po vyštukované a vymalované kuchyni, palubkách na stěnách, kde není v pravém úhlu vůbec nic - a tím spíš po pěti kolečkách naštípaného dřeva – lezou úplně jinak do hlavy i knížky. Rozbory mozků druhé strany – například Zbigniewa Brzezinského – jsem si přivydělával už jako vysokoškolák. Mně samému ale, už na gymnáziu, učaroval hlavně Marx – i oba další vousáči, co sepsali naši ‚cestovní mapu‘. Přečetl jsem je do poslední řádky. Mezi ročníky před penzí už je nás asi jen pár. Za socialismu jsem učil
filozofii na Karlově univerzitě. Jen ale souběžně s prací ve stranické centrále. Tady mi – nebylo mi ani třicet - svěřili vrchovatě zajímavou práci: na tom, čím vším a jak rozbíjet ‚obraz nepřítele‘, mrzačící pravdu o socialismu v okolním světě. A také účast na mezinárodních poradách komunistických stran. Na řadu sjezdů a setkání mezinárodní levice mě delegovala i KSČM.«

V posledních letech – říká Josef Skála - »brouzdám klasiky znovu, už ale očima dnešních hlavolamů. Nemít marxismus jen za ceduli, vytaženou tu a tam z kvelbu, je zárukou největšího realismu, jaký znám. Takové politiky, která jen nešlape vodu, ale umí se ponořit až pod kameny, skrývající příčiny. Vědět si s krizí rady ti, kdo ji zavinili, jistě nám to už předvedli. Jen na dluh zvládají i to málo, co lidem ještě zbylo. Na tomhle hřišti je ‚sociálnější Evropa‘ už jen zbožné přání. Dočká se hořkých zklamání. Nemají-li je pak lidé spojovat i s námi, chce to být jasně k rozeznání. Říkat jim celou pravdu – bez obalu a včas. Ne snad tak, aby to lidem bralo i poslední naděje. Ale naopak jako jediný reálný základ i pro ty naděje, nad nimiž už často lámou hůl,« rýsuje hranici mezi levicí a »levicí« ten, kdo uzavírá »první pětku« KSČM.

Evropu totiž »změní v ‚sociálnější‘ kontinent jen demokracie, která volbami teprve začíná – a zlomí i totalitní zvůli oligarchií, vládnoucích existenčním zdrojům. A právě tady je brilantním rádcem Marx - a ti, co jeho stopou došli ještě dál. V tom, jak číst v mapě reálných zájmů – a nacházet oporu změny i v početných vrstvách, jež panstvo mívalo za loajální ovečky. Jak vyhmátnout ‚nejslabší článek‘ poměrů, proti němuž lze spojovat síly většiny už teď. A jak právě na tom stavět program, co nikam defenzivně neuskakuje, ale vezme iniciativu do rukou – a stupňuje ji i proti mocenské přesilovce. O tom – a ničem menším – je radikální levice i za stojatějších vod. Na rozcestí, které otevírá dnešní krize, to platí ještě mnohem víc. Chce to tah na branku. Zrovna jako v hokeji. Pro primadony nebo bábovky to fakt není,« uzavírá Josef Skála, kandidát KSČM na europoslance.

Tomáš CINKA
FOTO – archiv Josefa SKÁLY