KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) představil v závěru června priority pro své funkční období. Za nejdůležitější považuje reformu postgraduálního vzdělávání. Je to docela nezvyklé. Souhlasíte s ním?

 

Systému zdravotnictví za reálného socialismu bylo možno leccos vytknout. Potřebná modernizace probíhala příliš váhavě na úkor efektivnosti, ale systém vzdělávání ve zdravotnických oborech byl vynikající. Pozdější takzvané reformy měly perverzní cíle, a také jich dosáhly. Efektivita se zhoršila. Slovo reforma po řadě neoliberálních »reforem« ve všech resortech získalo negativní konotaci. Postgraduální vzdělávání v ČR reformu nepochybně potřebuje, protože pravicové vlády systém rozvrátily v důsledku nezodpovědnosti a často i diletantismu.

Na rozvracení se bohužel podílely i vlády, které mohly být levicové. Ani mně se jako ministrovi a poslanci nepodařilo postupující rozvrat aspoň zbrzdit. Bohužel například i většina poslanců ČSSD hlasovala pro návrh ministra z vlády ČSSD, aby Institut postgraduálního vzdělávání zdravotníků nebyl v zákoně vůbec zmíněn s tím, že ho mohou nahradit privátní organizace a stát se ve vzdělávání nemusí angažovat, protože to vyřeší trh. Pokud se pamatuji, proti jsme byli snad jenom dva, já a Milada Emmerová, nikdo o tom nechtěl ani diskutovat. Na moje námitky odpověděl poslanec za ODS MUDr. Milan Cabrnoch, že mi přece nikdo nebrání, abych si zřídil svůj vlastní vzdělávací podnik. Už nejde o zdraví lidu, ale o maximalizaci zisku.

Pokud by ministr Němeček opravdu chtěl prosadit potřebné reformy, budiž mu čest a sláva.

Mezi Němečkovými prioritami vedle toho, co považujeme jako potenciální pacienti za logické (program prevence, zvýšení efektivnosti, transparentnosti zdravotnictví ad.), figuruje také přeměna nynějšího Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) na prý moderní Národní zdravotní informační agenturu. Není to jen další byrokracie a slovíčkaření?

To nevím, protože neznám projekt, pokud existuje. Doposud ÚZIS pravici překážel. Samozřejmě, pokud má všechno řídit neviditelná ruka trhu, nepotřebujete koncepci. A když nepotřebujete koncepci, na co informace o reálném stavu? Pokud instituce přináší nepříjemné údaje, tím pak hůře pro ni.

I dnes mnoho důležitých informací není ani dostupných a ty dostupné skoro nikoho nezajímají. Ve skutečnosti zdravotnictví nikdo moc neřídí. Velké zájmové skupiny se úspěšně starají o své zisky a veřejná správa se jim snaží hlavně nepřekážet.

Jak se podle vás daří ministru zdravotnictví vypořádat se s problémem, kdy některé nemocnice nebraly pacienty od záchranné služby? Kde vidíte potíž vy?

Nikdo nechce nést odpovědnost za selhání systému, který není na své úkoly dostatečně připraven. Záchranná služba má právo »vyklopit« pacienta tam, kde uzná za vhodné. Zdravotnická zařízení se samozřejmě brání příjmu pacientů, které nezvládnou z hlediska kapacity, technického a personálního vybavení. Moje vlastní zkušenost je taková, že když jsem jako ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice nashromáždil stížnosti lékařů na pracovníky Záchranné služby a obrátil jsem se na pana ředitele MUDr. Schwarze, odmítl se se zkušenostmi lékařů v PL Bohnice vůbec seznámit. Řekl jen, že Záchranná služba může pacienta umístit, kam chce... A tečka. To je nejen nepřijatelně arogantní, ale alibistické a nezodpovědné, a proto nebezpečné. Takový přístup by měl každého vedoucího na kterémkoli místě, a nejen ve zdravotnictví, diskvalifikovat.

Ministr Němeček udělal to, co ministr zdravotnictví v ČR udělat může, inicioval vznik komise. Ta se mu nezodpovídá, a proto nemusí nic vyřešit. Ministr nemůže rozhodnout o rozšíření nebo zúžení nebo vzniku nového pracoviště, protože ho k tomu zákon nezmocňuje. Občané mohou činit to, co jim zákon nezakazuje, veřejná správa smí činit jen to, co jí zákon ukládá. Zdravotní pojišťovny ministra ignorují, kdy chtějí, a fakticky se nikomu nezodpovídají. V organizaci péče neexistuje žádný pro někoho závazný cíl. Výjimkou je snaha přibližně dodržovat rozpočet.

Problémy zdravotnictví jsou zásadní. Ze zorného úhlu zájmových skupin jsou nezajímavé a přehlédnutelné. Ministr nemá šanci prosadit zákon, který by mu svěřoval dostatečné kompetence. Ministr udělal to, k čemu nepotřebuje zákonné zmocnění, inicioval vznik komise, jak už jsem uvedl. K vyřešení problému zákonné zmocnění nemá.

Zaznamenala jsem, že ředitel již zmíněné pražské záchranky MUDr. Schwarz v jedné diskusi konstatoval, že nemohl být na nějakém důležitém služebním jednání, neboť »byl v Senátu« (je senátorem zvoleným na kandidátce ODS). Občan si může položit otázku, zdali je rozumné, aby ředitel takto důležité instituce měl další funkce...

Může být senátorem, když jeho podřízení mají dostatečné zmocnění k potřebnému jednání a rozhodování. Bylo by nebezpečné, kdyby členy zastupitelských orgánů byli pouze lidé, kteří rozhodně nikde nemohou nikomu chybět. Ostatně, mám stále silnější pocit, že se zastupitelské sbory takovému »ideálu« čím dál více přibližují. 

Jak celkově hodnotíte prozatímní kroky ministra zdravotnictví?

Ministr zdravotnictví toho mnoho nemůže, což veřejnost netuší. Složení současné koalice velmi znesnadňuje potřebné změny. Uvidíme, zda ministr Němeček udělá dost z toho mála žádoucích změn, jichž dosáhnout může.

Pro děti a mladistvé ohrožené drogami a alkoholem se otevřela U Apolináře v Praze první specializovaná ambulance. Takové zařízení zde dosud nebylo?

Bylo. Pokud vím, vedla ho RNDr. Jitka Vodňanská. Možná půjde o změněnou náplň činnosti. Za snahu o pomoc této ohrožené skupině dostal JUDr. Komorous od jakéhosi občanského sdružení anticenu. Snad se dočkáme doby, kdy rozhodovat budou lidé, kteří nebagatelizují vážné společenské problémy.

Překvapující je, že jen v Praze a Středočeském kraji tuto službu prý potřebuje na 5000 dětí a mladistvých. Není to hrozné číslo?

Je to hrozné číslo, ale ještě hroznější je, že nikdo není vymahatelně odpovědný za to, jak je hrozné. Nejde jen o čísla, jde o lidi a kvalitu jejich života. A samozřejmě o kvalitu společnosti. A děti jsou její budoucností. Čím víc dětí se bude vyvíjet špatně, tím hůř pro budoucí společnost.

A co říkáte této statistice: Zkušenosti s konopím má 48 % studentů a 44 % studentek, denně kouří tabák 29 % chlapců a 25,3 % dívek ve věku 16-18 let.

Mohl bych v podstatě jen zopakovat předchozí odpovědi. Míra promořenosti společnosti závislostmi je strašná. Dostupnost návykových látek je neúnosně vysoká. Společenská »tolerance« a bagatelizace tohoto jevu je v ČR neúnosná.

Jste znám svým stálým politickým aktivismem, provozujete webové stránky www.novarepublika.cz. Co myslíte onou »novou republikou«?

Společnost potřebuje víc než kritiku, byť i kvalifikovanou. Zoufání a spílání nic nevyřeší, spíše prohlubují pocit bezmocnosti. Občané mají malý vliv na fungování společnosti a ti vlivní se občanům nezodpovídají. Jsem přesvědčen, že krize je především krizí odpovědnosti. Má-li společnost fungovat, a ne směřovat k rozkladu, musí být posilována společenská koheze (soudržnost), musí být podporována iniciativa při řešení dílčích problémů a prosazena odpovědnost těch, kteří rozhodují, ale vymahatelné odpovědnosti se zbavili. Pokrok není možný bez kvalitního projektu a mezinárodní koordinace.

Jako občanské sdružení Nová republika, o. s., aktivně vyhledáváme spolupracovníky pro tento úkol. V současné době se prostřednictvím webové stránky snažíme především šířit informace, které jsou mainstreamovými médii veřejnosti upírány. Současně ukazujeme vlastní interpretaci událostí. ČR není napojena na Nejvyšší dobro. Euroamerická civilizace ohrožuje sama sebe.

Jaký je váš názor na ukrajinské události?

Opět bylo, jako už tolikrát, využito oprávněné nespokojenosti veřejnosti k zinscenování státního převratu a dosazení loutek, které mají vytvořit podmínky vhodné pro udržení americké dominance ve světě i za cenu obětí národů řízených loutkami. Média, která ztrácejí věrohodnost, protože lžou, nemohou být cílem naší pozornosti, tím musejí být média, která získávají věrohodnost, protože přinášejí pravdivé a skrývané informace.

Měl jste možnost se k věci vyjádřit například v televizi či jinde? A hovoříte s politiky ČSSD, kteří mohou český náhled na ukrajinskou situaci ovlivnit?

Nepokládám se za experta na zahraniční politiku. Nicméně politici se musejí rozhodnout, zda se zodpovídají NATO, USA, EU, svým voličům nebo všem občanům země. Rozhodnou-li se chybně, má to důsledky pro občany i pro ně.

V otázkách, v nichž se cítím být odborně kompetentní, mám stejnou možnost jako kdokoli politiky oslovit, ale odpovědnost nesou oni a je na jejich odhadu, jestli vezmou připomínky v úvahu. Nemohu očekávat, že mi budou viset na rtech, ale nemohu si ani stěžovat na naprostý nezájem. Uvidím, co z mých podnětů vytěží. V určitých otázkách se o moje názory některá mainstreamová média zajímají. Obvykle navazují na to, co jsem v minulosti publikoval. Naposledy dnes.

Pokud vás dále zajímá, co MUDr. Davídovi vadí na připravované reformě psychiatrie, čtěte čtvrteční tištěné Haló noviny.

Monika HOŘENÍ