Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč jít v květnu volit

Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku. FOTO - archiv

 

 

Dost často kolem sebe slýcháme, že květnové volby do Evropského parlamentu (pro Čechy, Moravany, Slezany či Slováky už třetí v pořadí) vlastně ani nemají smysl, že Evropská unie je zlo, tak proč bychom tam chodili... Je ale skutečnost skutečně takhle černo-bílá? A proč tedy většina občanů ČR onehdá v referendu (pohříchu zatím prvním a posledním v naší novodobé rádobydemokracii) hlasovala pro vstup do EU?

Evropská politická a ekonomická unie, (aktuálně) tzv. osmadvacítka, samozřejmě není spásné společenství, které za nás všechno vyřeší. A lze chápat i kritiky občas podivuhodné eurolegislativy, která tu zakazuje Olomoucké syrečky či tuzemáka, tu dánské šneky a támhle i tam zase nesmyslně reguluje např. rybolov. Na druhou stranu je to právě v mnoha ohledech naopak docela rozumná stejná evropská legislativa, která tím, že je naštěstí nadřazena těm národním, tak blokuje často ještě větší právní paskvily. Právě u nás v České republice bychom mohli sakra vyprávět...

ANO a NE Unie

Ano, problém je v ekonomickém směřování Unie, dvojnásob pak pro členy EMU - tedy Evropské měnové unie, čili země platící eurem. Tady kroky EU, která je zcela ve vleku Evropské centrální banky a zejména kontroverzního Mezinárodního měnového fondu, dosahují skutečně zcela nepřijatelného diktátu hraničícího vůči dlužníkům - nejslabším jihoevropským ekonomikám - až s nehorázným vydíráním. Výše jmenovanými institucemi vnucovaná neoliberální tzv. úsporná opatření, která jdou proti jakékoli ekonomické logice, místo pomoci naopak zadlužené státy ještě více utápějí v bahně a blokují to nejdůležitější, co by Řecko či Portugalsko potřebovaly úplně nejvíc, tj. roztočení růstové ekonomické spirály.

Brusel sice o potřebě prorůstové ekonomiky mluví, ale bohužel převážně jen mluví. Podle kritiků proto, že si to tak přeje skutečný vládce EU, Berlín - momentálně už třetí volební období v řadě v čele s pravicovou kancléřkou Angelou Merkelovou. Někteří odpůrci Unie mluví dokonce o ekonomickém dokončení plánovaného Drang nach Osten, o tom, jak by si Hitler mnul ruce nad tím, že se Německu nakonec přece jen celý starý kontinent podařilo ovládnout...

Jiná Evropa je možná

Tyto zatím stále ještě spíš černé scénáře samozřejmě ale nelze podceňovat a vůbec nelze vyloučit, že se dříve či později mohou skutečně proměnit v drtivou realitu. Ale lze tomu zabránit! Jak? Právě tím, že půjdeme v květnu k volbám. A budeme volit tu stranu, která programově usiluje o skutečnou systémovou změnu - o socialismus. Protože je to zatím jedině frakce Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) v EP, která po reálných změnách jen nevolá, ale doopravdy usiluje o »Jinou Evropu«. A ona jiná Evropa je možná! Ne ale bez voličů, kteří by takový program podpořili. A to nejen v ČR, ale ve všech členských zemích Unie. No řekněte, opravdu si myslíte, že by nás Brusel nechat zavést si socialismus 21. století v naší malé republice obklopené nadále kapitalistickými sousedy? Tak to prostě nefunguje. A vystoupit z EU také není tak jednoduché, jak si možná leckdo myslí. To už je fakt pomalu jednodušší tu Unii do budoucna změnit k obrazu lepšímu, k obrazu našemu! Ale musíme chtít, ne dopředu rezignovat!

A kdo bude největším soupeřem KSČM (tvořící silnou páteř GUE/NGL) v květnových volbách? Samozřejmě ČSSD (v EP ovšem bohužel fungující v nemastné neslané druhé nejsilnější frakci - umírněně levicové Straně evropských socialistů-PES), když se jí podařilo do čela eurokandidátky nominovat známého sociologa prof. Jana Kellera, ale ani tento líbivý krok by nikoho z nás neměl zmást - jedna vlaštovka jaro nedělá.

KSČM v EP

Daleko »dospělejší« než nechat posilovat »PSA« proti nejsilnější pravicové frakci křesťanských demokratů určitě bude volební podpora skutečných reformátorů - těch, kteří posílí v Bruselu a Štrasburku právě frakci GUE/NGL, tedy v našem případě adepty na europoslance na kandidátce KSČM! A to bez ohledu na to, kdo bude nakonec stát v jejím čele. Je ale fakt, že bychom se měli snažit nasadit někoho, kdo také Čechy, Moravany a Slezany zaujme, kdo bude schopen být širší levicovou veřejností vnímán jako důstojný Kellerův soupeř.

KSČM před 10 lety měla v EP šest poslanců, v roce 2009 dostala do Bruselu a Štrasburku čtyři kandidáty (Miloslava Ransdorfa, Vladimíra Remka, Jiřího Maštálku a Jaromíra Kohlíčka). Od června bude mít ČR v EP o jednoho poslance méně (celkem 21), takže úkol alespoň obhájit aktuální pozice bude velmi nesnadný. O to víc vás ale kandidáti KSČM potřebují! A vězte, že rozhodně bude z koho vybírat.

Nejvíce nominací

Nejvíce nominací z okresů získali kvestor EP Jiří Maštálka, lídr našich europoslanců ve frakci GUE/NGL Miloslav Ransdorf, jeden z nejaktivnějších europoslanců Jaromír Kohlíček s pověstnou přeshraniční působností v Lužickém Srbsku a dlouhodobá poslankyně PSP ČR Kateřina Konečná. I mezi dalšími kandidáty jsou ale velmi zajímavá jména, například Věra Flasarová, jež po europoslancování v letech 2004-09 nyní z pozice první náhradnice na čtyři měsíce v Bruselu vystřídala nového velvyslance ČR v Ruské federaci Vladimíra Remka. Mezi ostatními obecně najdete také mnoho žen a mladých adeptů. Jako například Pavly Šlahúnkové, která v Jihočeském kraji získala půltucet nominací!

Do EP budeme v ČR moci volit 23. a 24. května 2014, volit se bude různě v termínu od 22. do 25. května i v dalších 27 členských zemích EU. Na rozdíl od jiných voleb bude na celém území ČR platit jednotná kandidátní listina, protože Česká repubika v rámci eurovoleb tvoří jeden jediný volební »kraj«. I tím jsou nadcházející volby zajímavé a od kandidátů do EP vyžadují skutečně enormní nasazení - budou-li chtět přesvědčit voliče od Aše až po Český Těšín, Břeclav či Znojmo.

Síla je v jednotě!

Nenechme proto v boji o »Jinou Evropu«, Evropu spravedlivější a solidárnější, naše odvážlivce ve štychu. Tyhle volby nebudou jen volbami za lepší Českou republiku. Budou to volby, v níž se musí spojit všichni pokrokoví a rozumní voliči v Pobaltí, ve Skandinávii, v zemích Visegrádu, v Německu, Francii, Itálii, Rakousku, na Balkáně, zemích Beleluxu i v již nakouslém Středomoří či »na ostrovech«. Každý jeden z nás je zodpovědný za naše přátele od Bulharska až po Irsko, od Švédska po Kypr a Maltu. Tak nebuďme líní, nevymlouvejme se a Eurovolby 2014 rozhodně nepodceňme!

Roman JANOUCH