Rozpočtová odpovědnost, anebo ústupek pravici?
Vláda Bohuslava Sobotky v únoru projednala návrh české finanční ústavy. Má to zřejmě všem ukázat, jak odpovědně přistupuje ke stabilitě veřejných rozpočtů. Myšlenka dluhové brzdy není nová. Už v roce 1997 byl v EU přijat Pakt stability, ovšem realita šla jinou cestou, kritéria prakticky nikdo nedodržoval. A dluhová spirála zatěžovala čím dál více zemí.
Dluhové brzdy se ujala zejména pravice, která s ní spojila snahu minimalizovat veřejný sektor a sebrat fiskální politiku parlamentu. Zejména ODS prosazovala nikoliv evropské, ale národní řešení. Už v roce 1998 přišel poslanec ODS Martin Kocourek s návrhem holé věty do ústavy, jejímž smyslem bylo: rozpočet musí být vyrovnaný.
Slabost veřejných financí evropských zemí plně odhalila krize v roce 2009. V roce 2011 pak vytvořila evropský fiskální pakt, ke kterému se při svém vzniku přihlásila vláda Bohuslava Sobotky. Opožděnou ratifikaci (s odkladem některých částí) tohoto dokumentu podporoval i prezident Miloš Zeman, aby demonstroval svou větší vstřícnost vůči EU po letech klausovské eurofobie.
Pravice však i nadále volala po národní finanční ústavě, protože evropské řešení má za měkké a polovičaté. Stalo se tak už v Německu v roce 2009, v Británii v roce 2010. V řadě zemí ale přijetím ústavní dluhové brzdy finančního zdraví nedosáhli, spíše naopak (Španělsko, Itálie). V roce 2011 byl také předložen návrh české finanční ústavy vládou Petra Nečase a vznikla i vládní komise, ve které měly zastoupení všechny parlamentní strany.
Politická nedohoda a předčasné volby v roce 2013 tento návrh zablokovaly. Levice a odbory upozorňovaly, že pouze restriktivní konsolidace veřejných financí může omezit rozvojový potenciál. Nyní vláda Bohuslava Sobotky přijala svou verzi české finanční ústavy. I když ji pravicová opozice označuje za vyprázdněnou, vychází ze stejné logiky, že dluhů se zbavíme škrty.
V současnosti dosahuje v ČR podíl dluhu na HDP 43,2 procenta. V návrhu vlády se má dluhová brzda aktivovat při 55 procentech, což znamená, že možný náraz na strop je odsunut oproti předchozímu návrhu. Ale to je jen posun celého mechanismu ústavní brzdy, jinak návrh sám propracovanější není. Počítá i s kritizovaným vznikem Národní rozpočtové rady, která je orgánem mimo demokratické politické rozhodování.
Důležité je, aby systém dluhové brzdy nenavodil stav, kdy místo brzdy dluhu vznikne brzda růstu. Tady je kromě pravidla strukturálního deficitu důležitý i výčet výjimek z mechanismu brzdy. Vedle válečného stavu by to mohla být krize necyklického původu či dlouhodobá stagnace ekonomiky pod úrovní potenciálního HDP. Není. Chomout nad celým veřejným sektorem (nejde jen o státní rozpočet) může tak být příliš tvrdý. Už v roce 2012 jsme upozorňovali na rizika týkající se sektoru zdravotních pojišťoven či územně správní celků.
Na rozdíl od vlády Petra Nečase se zatím současná vláda s opozicí nebavila, i když ví, že do ústavní většiny bude její hlasy potřebovat. Bude je zřejmě oslovovat až ex post. Pokud se obrátí doprava, budou tlačeni k drastičtějším škrtům a další akceptaci pravicové agendy. A kalkulovat se zatoulanými hlasy z rozpadající se frakce Úsvitu, až příliš připomíná hokynaření. U tématu týkajícího se ústavního pořádku a klíčového parametru hospodářské politiky země by to bylo na pováženou.
Jiří DOLEJŠ, poslanec a místopředseda ÚV KSČM
