S lidovci si ještě užijeme…
Hon na čarodějnice se nezastavil. Lustrační zákony stále platí, ačkoli v dobách nedávno minulých nespravedlivě zasáhly do života stovek lidí.
Jako pomyslný vítěz se aktuálně mohou cítit křesťanští demokraté. Dosáhli ve sněmovně svého. Ukázali, že i ten nejslabší parlamentní subjekt může hýbat událostmi, a dokonce o nich rozhodovat. Stačí si dupnout - a hned je po našem. Vydírání partnerů je typické pro tuto stranu podobně jako vepřo-knedlo-zelo pro českou kuchyni.
Už nemusím po vzoru pohádek vysvětlovat svému synovi, že i ten nejmenší a nejslabší může být nakonec vítězem. A natřít to, jako hloupý Honza, i těm nejsilnějším. Příklad mám v reálném politickém dění České republiky. KDU-ČSL je z hlediska voličských hlasů pidistranou, ale už od počátku svým koaličním partnerům diktuje, co si mohou a co nesmějí dovolit. Myš, která se v zrcadle vidí jako lev…
Hlavně Bohuslav Sobotka si s lidovci ještě užije a nejednou bude litovat toho, že je do vlády přizval. Člověk ani nemusí být bájná Sibyla, aby přišel s touto věštbou budoucnosti. Z myši či lva je najednou pijavice, která se přisaje a nepustí.
Drzost, s jakou si lidovci od počátku svého návratu do Poslanecké sněmovny počínají (včetně toho, jak se snažili »demokraticky« vyšoupnout třetí nejsilnější politickou stranu odevšad, co to jen jde), však má i odvrácenou stránku. Lidé, ať mají jakýkoli politický názor, začínají stále hlasitěji tvrdit, že jim na novém parlamentu a vládě nejvíce vadí právě KDU-ČSL. A hysterie, s níž vystoupili lidovci proti zrušení »lustrací«, má i opačný efekt. Veřejnost si udělala jasný názor, jak se to s diskriminačními zákony má doopravdy, kdo je jejich hysterickým obhájcem a kdo naopak razantním odpůrcem.
A český volič, ten si pamatuje. Plusové nebo naopak minusové body před blížícími se eurovolbami byly zapsány v jeho paměti…
Petr KOJZAR
