KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Právě skončená schůze sněmovny byla zvláštní tím, že hodně času věnovala zahraniční politice. Je to tak?

 

Březnová schůze sněmovny nebyla zcela standardní. Klub KSČM na té minulé, když se projednával námi navržený bod o tom, jak Sobotkova vláda bude řešit kritický stav nezaměstnanosti, slíbil, že se tomuto bodu bude věnovat pravidelně, že budeme chtít, aby se situace s nezaměstnaností v ČR projednávala na každé schůzi sněmovny. Pokusil jsem se tedy do programu tento bod zařadit i nyní s tím, že je nová situace, mluví se o sankcích vůči Rusku a premiér by tedy měl do své zprávy zahrnout i dopady případných sankcí na českou ekonomiku a potažmo i na růst nezaměstnanosti v ČR. Návrh neprošel, protože se dotýkal momentálně citlivého místa.

Schůze byla nestandardní i v tom, že se hodně věnovala diskusi o situaci na Ukrajině a přijímání usnesení, diskuse byly nekonečné. Navrhli jsme vlastní, vyvážený návrh usnesení. Žádal vládu ČR, aby se stavěla k situaci tak, aby výsledek řešení byl hlavně mírový a diplomatický, abychom neharašili zbraněmi. Postihovali jsme i příčinu situace.

Nakolik jste byli spokojeni zejména s vystoupením zástupců vlády?

Vládní strany naštěstí nebyly ve vystupování úplně jednotné. Například ministr zahraničí Lubomír Zaorálek diskusi zejména zpočátku posouval hodně do kontroverzní podoby. Slyšel jsem, že to musel vysvětlovat ve vlastní straně. Řadil se tak k jestřábům typu Kalousek, Schwarzenberg, Korte, Štětina... Zpočátku jsme měli silný dojem, že to hraje právě s touto partou, z jeho vystoupení byl cítit silný antiruský tón.

Neříkám, že schvaluji cokoliv, my jsme od počátku drželi linii, že se k věci musí přistupovat s chladnou hlavou, že přijatá opatření nebo sankce nesmí ohrožovat ČR. Každé sankce dopadnou nakonec na veřejnost, na pracovní místa, na zpomalení ekonomiky. Někteří řečníci z vládního tábora mluvili i docela rozumně, přistupovali k problému s chladnou hlavou. Jak ministr zahraničí, tak i premiér – ten ale byl mírnější, se však přikláněli spíš ke hře sankcí a nebyli schopni nebo možná ochotni vysvětlit jejich dopady.

Pravice, zejména TOP 09, bagatelizovala dopady sankcí - jde-li o demokracii, musí jít stranou vše ostatní, žádný náklad není dost velký na to, aby se nevynaložil, a hlavně je třeba »Rusa« potrestat. Navíc ještě strašili, dávali paralelu s rokem 1968 atd. My jsme apelovali, že je třeba postupovat objektivně, brát v úvahu, že jde o hru mocností, o posun sféry vlivu. Šlo nám o to, aby bylo odsouzeno násilí včetně toho, kterým to na Majdanu začalo. Žádné násilí nevedlo v historii k pozitivnímu výsledku.

Na poslední chvíli jsme se snažili navrhnout usnesení, které by opravdu objektivně postihovalo situaci a přinášelo takové řešení, aby žádné dopady na ČR nebyly. Nenašlo velkou podporu, kolem Ukrajiny se hraje hra EU a NATO, a do toho se naše návrhy nehodily. Ale přišli jsme s vlastním řešením a občané měli možnost vidět, že je tu i jiný hlas, než se chrlí z médií a vládních kruhů.

Ve sněmovně však došlo i k výměně názorů ohledně smlouvy s Kosovem o zamezení dvojímu zdanění…

Smlouva přišla na pořad v situaci, kdy se právě tolik diskutovalo kolem Ukrajiny a Krymu. My jsme poukazovali na to, že je tu politika dvojího metru, zatímco kolem Krymu se dělá velký hluk, podobná situace v Kosovu se děla za podpory a div ne oslavného vytrubování těch samých kruhů, které dnes tak ostře odsuzují krymské řešení. V zahraniční politice je politika dvojího metru od Západu v posledních letech běžná.

Odvolávky na mezinárodní právo jsou velmi relativní, dosavadní zvyklosti platné a respektované v mezinárodním právu vzaly za své bombardováním Jugoslávie, jejím následným rozpadem, a umělým vytvořením státu Kosovo. Miroslav Kalousek poukazoval na to, že tam na rozdíl od Krymu nedošlo ke změnám hranic států, tak jsme mu vysvětlovali, že došlo k podstatné změně hranic státu Srbsko, území Kosova je navíc z historického pohledu spjato s ranými počátky srbské státnosti, to území je srbské mnoho staletí. To je podobné, jako by nám vzali Říp.

Poslanci KSČM se hojně zapojili do ústních interpelací na členy vlády. Dostali snad nějaký befel?

Žádné befely tohoto typu se u nás nepoužívají. Někteří, především noví poslanci se setkali blíže s realitou ve svých volebních obvodech a začali si zvykat na běžnou práci. Interpelace pomáhají řešit některé problémy a jsem rád, že témata, která zvolili naši poslanci, byla konkrétní.

Komunističtí poslanci byli většinou s odpověďmi spokojeni. Je to jen můj dojem?

Komunikace s ministry byla podstatně jiná, než jsme byli zvyklí u členů minulé a předminulé vlády, kteří považovali interpelace za něco obtěžujícího. Pokud vůbec přišli do sněmovny, neposkytovali uspokojivé odpovědi. Jsem rád, že se tentokrát podařilo najít společnou řeč, že odpovědi ministrů byly většinou jasné, zřetelné, konkrétní a dávající naději, že situace, kolem které se interpelace odehrávala, bude mít šanci na vyřešení. Ministři - ale nechci vládu chválit – zatím berou interpelace vážně.

Nakolik jste dosud spokojeni s prací Sobotkova kabinetu, který získal důvěru 18. února?

Vzhledem k postoji vlády k ukrajinské krizi nemohu vyjadřovat žádnou speciální spokojenost. Pokud mám být konkrétní, pak velmi nespokojeni jsme byli s výroky ministryně Heleny Válkové o poměrech v protektorátu, kdy v rozhovoru pro server Echo24 uvedla, že se Čechům za nacistické okupace »zas tolik nedělo«. Takové vyjádření by se nemělo stávat nikomu, natož člence vlády.

To jsme tu nezažili, je to zásadní věc. V tomto směru by paní ministryně bezesporu měla být blízko odvolání, ať to myslela, jak to myslela, ale zaznělo to. Jinde by ministr pod tlakem veřejnosti odešel sám. Nejsme však spokojeni ani s tím, jakým způsobem paní ministryně řeší uvnitř resortu problémy. Bude to asi ještě trochu trvat, než se zorientuje.

Velmi nespokojeni jsme s postupem kolem tzv. církevních restitucí, slavná komise, kterou vedla místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, v podstatě zkrachovala. My jsme o tom nepochybovali, nebylo možné očekávat, že církve, byť jen malinko, ustoupí. V nás to od počátku budilo dojem, že jde jen o pokus odsunout daný problém. Nejlépe, jak takový problém neřešit, je utvořit takovouto komisi. Teď vláda oznámila pokus o vytvoření vládní komise, v níž by snad měli být zástupci všech tří koaličních stran.

Podle mě je nyní řada na sněmovně, v příštích dnech se bude muset vážně řešit otázka, zda někdo z poslanců předloží návrh novely zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. My bychom navrhovali či podporovali zdanění finančních náhrad, aby šlo alespoň o vyrovnání nebo sblížení podmínek, které měli kdysi zemědělští restituenti. Tam je to velmi nerovnoprávné, nerovnoměrné, církevní restituenti jsou oproti zemědělským velmi zvýhodněni.

A tím neříkám, že jsme podporovali zemědělské restituce. I tam byl náhradový poměr za inventář nadsazený. U církví je to však ještě mnohem víc. Měli bychom se bavit třeba ještě i o jiných způsobech řešení tak, aby v situaci, kdy jsou problémy s financování veřejných služeb (školství, zdravotnictví, policie), stát dlouhodobě nepřicházel o tolik miliard.

Jak se díváte na sociální demokracii, která před volbami slibovala nějakou revizi tzv. církevních restitucí?

Já si myslím, že ČSSD nyní zažívá jednu z největších proher, protože téma revize tzv. církevních restitucí bylo jedním z jejích hlavních předvolebních témat. A teď neví, co s tím. Někteří politologové tvrdí, že situace kolem církevních restitucí má hlavní podíl na poklesu volebních preferencí sociální demokracie. Podle mě na tom něco bude.

Co P. Kováčik soudí o postoji ČSSD k referendu k zákonu o tzv. církevních restitucích, který připravila KSČM? Čtěte v sobotních tištěných Haló novinách.

Marie KUDRNOVSKÁ