KSČM Frenštát pod Radhoštěm

 

 

Lépe na tom nejsou ani ti, kteří celý život poctivě pracovali a nyní, když by si měli užívat zaslouženého odpočinku, musí přemýšlet, jak přežít. 2,34 milionu - to je počet seniorů v naší zemi. Jejich průměrný důchod činí 10 963 korun. Zhruba polovina příjemců však na něj nedosáhne. Jenže i oni by chtěli obdarovat své děti, vnoučata, pravnoučata a ve snaze udělat radost, podlehnou často neseriózním nabídkám finančních společností, které je oberou o všechno a dovedou je na pokraj zkázy.

 

Lákadlu rychlé půjčky bez zbytečných formalit však nepodléhají pouze důchodci, ale řada dalších občanů. Mnozí se pak dostávají do dluhových pastí a záchranu hledají ve vyhlášení osobního bankrotu, při němž soud může odpustit až 70 % pohledávek přihlášených do insolventního řízení. Dlužníci však musí žít 5 let na dvojnásobku životního minima (životní minimum je zhruba 3 200 korun) a vše nad to splácí věřitelům. Od roku 2008, kdy byl osobní bankrot uzákoněn, o jeho vyhlášení požádalo už 90 tisíc lidí, přičemž dvěma třetinám z nich ho soudy povolily.

 

Lidí, kteří se dostávají do svízelné finanční situace, přibývá. A nejen před Vánocemi. V ten čas si snad jen více uvědomujeme nespravedlnost režimu, který nahrává boháčům, zlodějům a korupčníkům, jež beze studu berou statisíce a miliony na úkor ostatních. V ten zimní čas, kdy s nocí přicházejí dlouhé mrazivé hodiny, myslíme mnohem víc i na lidi, kteří nemají domov. Denně je potkáváme nejen v pražských ulicích. Aktuální průzkum napočítal v 50 velkých městech ČR 27,5 tisíce bezdomovců, dalších 100 tisíc lidí má v nejbližších letech jejich řady rozšířit.

 

Nejhorší situace je v Praze. Podle údajů z roku 2010 tu žijí 4 tisíce lidí bez střechy nad hlavou. Podle trvalého bydliště je asi 40 % z hlavního města, další jsou ze všech zbylých koutů republiky, ze Slovenska je to kolem 7 %.

 

Více než 80 % lidí bez domova dřív mělo práci, jen 20 % nikdy nepracovalo. Za jejich osudy najdeme rozvod, ztrátu zaměstnání a následnou neschopnost splácet hypotéku, úvěry, účty, složenky, ale také neúměrné zvyšování nákladů na bydlení, které je často za hranicí možnosti byt vůbec utáhnout. Stačí okamžik a neúprosný pád do propasti, na samé lidské dno, může potkat každého z nás. V Praze je takto ohroženo 5 až 10 tisíc pražských domácností. Z dokumentu s názvem Koncepce návrhu řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013-20 pak vyplývá, že do roku 2020 vzroste počet bezdomovců na 13 tisíc.

 

Zmíněný materiál, který považuji za vcelku kvalitní, nepopisuje pouze nastálou situaci, ale zabývá se i tím, jak ji řešit (v rámci stávajícího systému to pochopitelně zcela vyřešit nelze). Nechybí také prevence, návrhy na výstavbu sociálních bytů či azylového domu pro osoby v důchodovém věku a pro osoby invalidní. Mezi hlavní úkoly pak patří rozšíření kapacit nocleháren, ubytoven a azylových domů, zabezpečení terénních prací, sociálních, poradenských a návazných služeb, začleňování lidí bez přístřeší zpět do společnosti či zdravotní péče. Právě ta bývá podceňována, a tak dochází ke zhoršování zdraví a ohrožení života nejen bezdomovců, ale i širší populace. Zdravotní stav lidí bez domova je většinou velmi špatný, častý je i výskyt závislostí a duševních onemocnění - psychiatrická onemocnění jsou vysoko nad republikovým průměrem. Přijetí do zdravotnického zařízení však bývá složité.

 

Důležitou oblastí, kterou se koncepce zabývá, je i podpora sítě tréninkových dílen a pracovišť, systému veřejných prací a rozvoj sociálních firem, které by měly s lidmi bez domova pracovat.

 

Koncepce je tedy určitě potřebná. Mám však obavy, aby kvůli nedostatku peněz nezůstala jen na papíře. V našem hlavním městě je běžné, že nejdříve se musí zaplatit všechny vícepráce nejrůznějších tunelářů, slovutní právníci soukromých firem najímaných městem, provize a úplatky, bez kterých už to snad v naší metropoli ani nejde, a pak teprve snad přijde na řadu člověk.