KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Máte nepříliš obvyklé zaměstnání. Přiblížíte nám ho?

 

Jsem příslušníkem policie, kriminální služby, jsem vyšetřovatel. Ročně dělám kolem 80 smutných příběhů, což je někdy depresivní. Musím se proto po práci odreagovat. Někdy si pospím, něco si přečtu, podívám se na internet, vyřídím poštu… Jindy si vezmu foťák a vyrazím do přírody, často relaxuju na kole.

Každý případ, který řešíte, je jiný. Jeden zvládnete za pár dní, druhý se táhne, je to tak?

Již ve starém Římě říkali: Dura lex, sed lex – tvrdý zákon, ale zákon. Mínili tím, že je lepší žít ve společnosti, která důsledně dodržuje zákony, než ve společnosti, kde panuje bezpráví. Náš právní systém vychází z římského práva, jehož základy se promítají do celoevropského kontinentálního práva. Když se nějaký případ táhne, hlavy se nikomu nesekají. Sdělíte státnímu zástupci, že se ve lhůtě nepodařilo ukončit daný případ, což zákon umožňuje. Pak se lhůta obvykle prodlužuje. I když - jak už říkal rada Vacátko – »je to případ zapeklitej, a čert nám ho byl dlužnej«.

Máte vzor v někom z televizních detektivek?

To, co dělá poručík Columbo a další hvězdy západní kinematografie, je práce operativy, vyhledávání. Vyšetřovatel pak musí to, co operativa vyhledá, »napasovat do mezí zákona« tak, aby bylo zákonným způsobem zadokumentované to, co se našlo, a aby to bylo použitelné před soudem jako důkaz. Hodně je to náročná administrativní práce. Je to vše mnohem složitější, ale pro laický náhled to takto snad stačí.

Znáte zákony z praxe – co by bylo nutné změnit třeba i proto, aby to lidem, kteří se podílejí na vyšetřování, usnadnilo práci?

Zákony nemáme špatné. Trestní řád je »jen jakýsi manuál«, jak postupovat, a trestní zákon stanovuje společenské zájmy, které zákon obecně chrání. Tedy lidský život, důstojnost člověka, hospodářské záležitosti atd. Na zvážení je spíš praktická aplikace. Hodně toho, co bylo na světě společensky dobrého, dovedlo lidstvo k něčemu úplně jinému…

Nejste příliš velký pesimista?

Je to těžké. Kdo se stane soudcem? Člověk, který vystudoval právnickou fakultu a prošel soudní čekatelskou lhůtu. A kdo si to může dovolit? Není to člověk, který bydlí v lokalitě, kde lidé moc nevydělávají. Ten, kdo vystuduje, je jako nepopsaná kniha, nemá zkušenosti s kriminalitou. Nikdo mu nikdy nevzal svačinu ve škole, neroztrhal bundu, neukradl mobil. Takže člověk, který absolvoval čekací soudcovskou lhůtu, dostane talár a neví, co je to kriminalitou poškozená rodina. A pak může udělat »přehmaty«, které média hodně odsuzují. Začínající soudci jsou mnohdy nepopsané stránky, nemusejí mít zkušenosti s kriminalitou, soudí sice lidsky, podle zákona a svého svědomí, ale mohli by také být v řadě případů přísnější. Trestní zákon má působit odstrašující hrozbou trestu.

Zkušenost se získává prací a věkem, neměli by tedy být jmenováni v pozdějším věku?

Na to také není jednoduchá odpověď. I soudní čekatelé kromě toho, že »dostávají do těla« kvantum právních disciplín, by měli absolvovat nějakou stáž třeba ve věznicích. Aby viděli, co je to život ve vazbě, ve výkonu trestu. Jsem Kladeňák, blízko máme věznici Vinařice, a okolo ní jsou bývalé havířské domky, kolonie Majrovka a Tuháň. Žijí tam rodiny s nízkými příjmy. A slyší, jak se z věznice ozývá bouřlivý jásot ze vstřeleného gólu nebo vyhraného setu. Pro mnohé je to deprimující.

Od začátku devadesátých let česká koruna propadla kupní silou. Za socialismu jsem dělal mistra. Ať odpovědí sami dělníci, zda mohou koupit dětem deset litrů mléka za hodinový plat, jako za socialismu. Můj táta vydělal za 25 hodin na nájem, myslím veškeré platby za měsíc k bytu 4+1 v paneláku. Dnes na to nestačí ani polovina dělnického platu. A hned máme srovnání kupní síly. Takto můžeme posoudit různé komodity a služby. Já jsem si vydělal za 25-30 měsíců práce peníze, za které jsem si mohl dovolit nadstandardní auto domácí produkce. Může si dnes dělník dovolit za třicet platů škodu superb ve vyšší výbavě? Zkrátka a dobře – současná měna je zhruba na polovině kupní síly měny za socialismu.

A co řeknete na námitku: Za kolik hodin práce si dnes koupím televizi?

Televize šly cenově výrazně dolů. Tesla Orava za deset tisíc korun byla pro dělníka téměř nedosažitelná. Musel na ni dlouho šetřit. Ale já ji přece nepotřebuji každý druhý rok, zatímco jídlo a mléko musím mít pro děti každý den. Lékaři byli závodní, nic jsme neplatili, recept byl za symbolickou korunu.

Pracoval jste ve Válcovnách Poldi SONP. Jak jste se vlastně dostal k práci vyšetřovatele?

Já jsem to vzal oklikou přes věznici.

Šel jste snad na nějakou dobu sedět?

Ne. Sloužit. Právě ve Vinařicích jsem odšlapal 15 let a dalších pět let ve věznici v Ruzyni. Proto je znám tak dobře, i jejich okolí, kde bydlí řada kolegů, kteří tam také sloužili.

Válcovny se braly jako horký provoz, po deseti letech práce tam jsem měl přiznanou tzv. druhou důchodovou kategorii. A řekl jsem si, že by to chtělo první. Byla to ekonomická kalkulace – jít dřív do důchodu a za větší peníz. Tak jsem sáhl po Vězeňské službě. Do dílny, kde jsem pracoval, jezdili na práci vězňové, s příslušníky eskorty jsme přišli do kontaktu, věděl jsem, do čeho jdu. Tak jsem se rozhodl. Nejdřív jsem šel s výplatou mírně dolů, ale zase tam byl určitý kariérní postup. Poslední povýšení jsem dostal na kapitána, na »čtyři zlatý«, a tam je hodnostního víc, než jsem měl při nástupu jako strážmistr.

Musel jste se asi dovzdělávat. Co jste studoval?

Základem byl samozřejmě nástupní kurz. V době, kdy jsem nastupoval ke »sboru« - tehdy byl Sbor nápravné výchovy, jsem jako maturant byl zařazený na důstojnickou funkci. Na »první zlatou« bylo podmínkou vystudovat při výkonu služby roční důstojnickou školu a současně 18 měsíců pracovat na důstojnické funkci. Poté byl příslušník »komplexně služebně vyhodnocen«, a pokud neměl ve službě problémy, byl jmenován do hodnosti podporučíka. Další hodnostní postup byl následující: k povýšení na poručíka se ze zákona muselo výtečně sloužit jeden rok, na nadporučíka další dva roky, na kapitána ještě další tři roky. Tedy se jednalo o tzv. výsluhu v hodnosti. Hodnost vlastně znamenala, že její nositel má dlouhodobé zkušenosti, hluboké znalosti, a do toho se dost výrazně promítala i fyzická zdatnost. Mám tedy své »čtyři zlaté« velice řádně vysloužené.

Výsluhový příspěvek - to je další atribut, který dnes lidé moc nechápou. Není ani učební obor ani střední škola, ze které vyjde »polda«.

V Praze je Policejní akademie ČR, dříve Vysoká škola SNB, postavená za socialismu…

Tam studuje 90 % lidí, kteří jsou ve služebním poměru. A po maturitě tam berou pět až deset procent mladých na tzv. civilní obory. Takže je to hlavně studium při zaměstnání.

Hodně lidí u policie odslouží jen léta potřebná na výsluhový příspěvek?

Nevím, je to každého věc. Na výsluhový příspěvek musíte sloužit 15 let, abyste měla nárok. Za tu dobu vám ve vašem dřívějším civilním oboru ujede vlak, ve společnosti jste pak neupotřebitelná. Vystudoval jsem strojní průmyslovku, zvládnu dost narýsovat a spočítat, řemeslně to zvládnu vyrobit, ale technické normy a materiály jsou už daleko jinde, a také už jsou na rýsování počítačové grafické programy.

Kdo jde k policii, počítá, že tam pobude 15 let a pak odejde?

To je individuální, výše příspěvku záleží na odsloužených letech. Když člověk slouží sobě ke cti a republice ku prospěchu, může se stát, že si vyslouží dobré místo, dělá dobrou práci. Po pěti letech dobrého výkonu služby se můžete ucházet ve výběrovém řízení o místo na kriminálce.

Co mi řeknete na téma korupce u policie?

Nevěřím tomu, že je u policie korupce, na nejnižších postech určitě ne. Kdysi jsem vyplňoval antikorupční dotazník. Na rovinu jsem napsal: Jsem zkorumpovatelný, úplatný, prodejný. Ale moje cena zní: Měsíční plat krát 12, krát x let do důchodu, plus mé odchodné, plus můj důchod. Na korupční misku se ještě nepřidalo tolik, aby mě to zajímalo. Aby miska s korupční nabídkou bohatě převýšila tu druhou misku – příjmy a čest, tak vysokou částku mně na mém postu nikdo nenabídne. Korupce vůči sobě se nebojím. Pokud korupční nabídka přijde, musí být tak extrémně vysoká a jednorázová, že mně ji nikdo nedá. Jsem ten poslední řadový »polda« a svoji důstojnickou čest si velice ctím. Pokud politici, poslanci, ministři, vysocí úředníci, kteří rozhodují o zásadních otázkách, dostanou nabídku, která jim vyváží jejich příjmy, osobní čest, a oni nabídku vezmou, je to jejich věc.

Jste kriminalistou. Nevadí, že jste zastupitelem za KSČM, že za ni kandidujete do Senátu?

Zákon mi nedovoluje být členem politické strany, ale mohu být na kandidátce bez stranické příslušnosti. Jsem členem zastupitelstva v Kladně už druhé volební období. Služební zákon mi umožňuje účast na zasedáních a dalších akcích souvisejících s mandátem. Mám nárok na služební volno. Když jsem svému nadřízenému oznámil, že se objevím na kandidátce do Senátu, řekl mi, že mi drží palce.

Proč jste se vůbec rozhodl kandidovat do Senátu?

V zastupitelstvu člověk pro město může udělat relativně průměrně, ale nic moc. Nyní máme v zastupitelstvu města čtyři z celkem 33 mandátů. Na nás jako na zastupitele se obracejí obyčejní lidé se svými problémy a my jim musíme pomoci jejich trable řešit. V Senátu bych mohl víc. Do prvního volebního úspěchu v prvním volebním období mě vynesly preferenční hlasy občanů, když jsem byl na nevolitelném místě. Takže jsem to bral jako uznání, že se k lidem chovám slušně a s úctou.

Jak moc lidé Rudolfa Carvana lidé v Kladně znají? Čtěte více ve středečních tištěných Haló novinách.

Marie KUDRNOVSKÁ