Státní podporu směřujme do prvního, solidárního důchodového pilíře
Jste členem Odborné komise pro důchodovou reformu, poradního orgánu ministryně práce a sociálních věcí. Jak byste činnost komise zhodnotil? Mám dojem, že v poslední době jste ve smysl komise přestal věřit.
Je to mé třetí členství v důchodových komisích a musím konstatovat, že tato komise má hodně odlišností. Tvoří ji 21 stálých členů, šest přidružených členů a 38 dalších přizývaných zástupců institucí, odborníků a členů sekretariátu. To je 65 osob, čili velké krajské zastupitelstvo. Komise se sešla v loňském roce dvanáctkrát. Dále se v té době scházely tři pracovní skupiny celkem 38krát, z toho první 12krát, druhá 12krát a třetí 14krát. Osobně si myslím, že práce je zdlouhavá a chybí tah na branku. Politická reprezentace činnost neřídí a někdy mám dojem, že překážíme. Převládá akademický styl práce, která jde za rámec mandátu, tedy navrhnout vládě řešení šesti problémů – cílů.
Vláda na návrh komise zrušila druhý důchodový pilíř. Vy jste ale navrhoval jiné řešení, než jaké vláda zvolila. Jak byste ho popsal a jaké výhody by podle vás mělo?
Vláda kompetenci ke zrušení systému důchodového spoření nemá. Předložila tedy návrh zákona k projednání v parlamentu. Při zpracování návrhu ministerstvo financí vycházelo z části návrhů komise, které jsme s Jiřím Dolejšem, jako dva zástupci KSČM, podpořili. Vládní návrh zatím řeší pouze zastavení vstupu nových účastníků do druhého pilíře. Je za námi pouze prvé čtení v Poslanecké sněmovně a dalo se očekávat, že odpor pravice byl a ještě bude houževnatý a dlouhý. Předpokládám, že zákon nabude účinnosti někdy v červnu. Ale to je jen první krok!
Možností způsobů ukončení druhého pilíře je jistě několik. My jsme navrhovali urychlit zrušení tak, aby již od 1. 1. 2015 nebylo možné vyvádět tři procenta z prvního státního solidárního pilíře a souběžně s tím, aby byla zastavena možnost získávání nových klientů do tohoto pilíře. Způsob zrušení důchodového spoření a bezztrátové vyrovnání se s klienty mohlo být řešeno po zodpovědném zvážení všech rizik až v druhém kroku. Myslím si, že nové podmínky by vedly správcovské společnosti k tomu, aby samy, bez nového zákona, tento neefektivní produkt zrušily. Naše řešení však zainteresované nepřesvědčilo, a tak se budeme s rušením důchodového spoření zabývat asi po celé volební období a movití účastníci budou dále využívat štědrosti státu.
Komise doporučuje po zrušení druhého pilíře posílit ten třetí, dobrovolné komerční připojištění. Je to dobře?
Napřed si musíme odpovědět, co se pod pojmem posílení skrývá. Na čí úkor se má třetí pilíř posílit. Na úkor státního rozpočtu? Ale již dnes je podpora státu v rámci mezinárodního srovnání masivní a největší (státní příspěvek, možnost odpočtu z daňového základu zaměstnance či zaměstnavatele, osvobození od daňové povinnosti u zhodnocení). Výhody rostou úměrně s výší úložky. Do úložky 300 Kč měsíčně nedostanete téměř nic!
Toto doplňkové penzijní spoření má však své limity. Počet účastníků, kteří mají na odloženou spotřebu, je téměř vyčerpán a taktéž i výše úložek není nekonečná. Proto se hledají další možnosti, jak bankovním domům vykrýt výpadek z očekávaných zisků z druhého pilíře, který se ruší. Jedním z návrhů je možnost zapojit do tohoto spoření již děti po narození, kterým mohou spořit rodiče či prarodiče. Zavážou je takto k celoživotnímu spoření v době, kdy nemají způsobilost k právním úkonům, a nikdo neví, zda budou schopny v tomto spoření do doby svého důchodu pokračovat. Myslím, že pro spoření pro děti může sloužit jiný komerční produkt.
Nemám problém s tím, že si občan dobrovolně ukládá své majetky či peníze na stáří jakkoli. Třeba prostřednictvím či také prostřednictvím třetího důchodového pilíře. Nemám problém s tím, když se podaří do tohoto systému ještě více zainteresovat zaměstnavatele, zejména u náročných povolání. Ale jsem přesvědčen, že státní podporu máme směrovat do solidárního státního pilíře a privátní ekvivalentní kapitálové spoření považovat za dobrovolnou nadstavbu. Mám za to, že první pracovní skupina, která se zabývá druhým a třetím pilířem, vychází hodně vstříc bankovnímu sektoru a zastáncům vícepříjmových skupin občanů.
Jak rozumět návrhu komise, aby lidé měli zaručeno, že stráví v důchodu čtvrtinu života?
To mj. navrhuje po velké diskusi druhá pracovní skupina. Návrh vyvolal řadu reakcí, neboť nebyl dobře pochopen. My jsme požadovali zastropování statutární hranice důchodového věku, ale většinový návrh požaduje to, aby se průběžně propočítával předpokládaný věk dožití a podle něj stanovila věková hranice odchodu do důchodu. Například, když bude průměrný předpokládaný věk dožití 84 let, měl by člověk ¼ věku dožít v důchodu, což představuje odchod do důchodu v 63 letech. Je jasné, že někdo bude pobírat důchod déle a jiný zase dobu kratší. Jde o jakési hledání větší spravedlnosti, která však stejně nezohledňuje rozdíly dožití u různých profesí či regionů.
Pravice říká, že důchodový systém založený na průběžnosti (důchody platí současným důchodcům současní pracující) je neudržitelný. Potřebujeme tedy nějakou důchodovou reformu?
Parametrická optimalizace cestou legislativních změn probíhá průběžně po přijetí zákona č. 221/1924 Sb. Vzpomenu například z minulosti na roky 1948, 1956, 1959, 1964, 1975 či 1988, kdy docházelo k významným změnám. Pak dále roky 1993, 1995 a další léta pravicových reforem. Výhodou státního pilíře je totiž to, že je regulovatelný a může reagovat na pozitivní i negativní vývoj. Nepotřebujeme reformu strukturální, ale parametrickou. Pokud se bude rodit stále málo dětí, pak je nasnadě, že tento výpadek musí být nahrazen. O tom mj. jedná třetí pracovní skupina. Jde o to, jak zajistit ty, kteří se na reprodukci důchodového systému i národa zodpovědně podílejí, a jak zatížit ty, kteří jsou tzv. černými pasažéry budoucího průběžného systému.
Velká rezerva je také v nespravedlivém přerozdělování nově vytvářených hodnot. Moc se zatím nehovoří o tom, jak je velký stupeň vykořisťování a jak velké jsou mzdy a odvody z mezd, zda je zavedeno progresivní zdanění, kolik se odvede ze zisků do veřejných rozpočtů a kolik zůstává majitelům… Pokud nebudeme na vývoj správně reagovat nebo přidávat jen bohatým, tak pak by se zákonitě důchodový systém zhroutil. Politik však nemá vývoj pasivně sledovat, ale aktivně ovlivňovat. Cílem KSČM je, aby každý, kdo poctivě pracoval, měl solidní důchodové zabezpečení!
Je mi 37 let. Nedávno jsem si na jakýchsi internetových stránkách »vypočítal« svůj důchod. Ta kalkulačka tvrdila, že pokud se »nezmění parametry důchodového systému«, budu brát jednou asi 6000 korun. Je to nesmysl, nebo se mám opravdu bát?
Tyto kalkulačky slouží pro orientační informaci občanům těsně před důchodem. Nikdo vám dnes přesně nespočítá důchod ani v příštím roce, neboť dnes ještě neví, jaké budou nové indexy pro přepočet příjmů za všechny roky od roku 1986, které se každoročně v důsledku inflace a růstu mezd zvyšují. Nikdo dnes neví, jaká bude v příštím a dalších letech valorizace či změny legislativy. A kdo ví, co se vše udá třeba za budoucích 28 let. Takové srovnání je stejně nesmyslné, jako srovnávání auta z roku 1945, 1960, 1988 a dnes. Vývoj jde stále kupředu a je na voličích, aby volili kandidáty zodpovědné strany, která bude dbát na to, aby rostla úroveň důchodového zajištění stejně jako úroveň těch aut.
Vaším tématem však nejsou jen důchody, ale všechny pojistné systémy. Nedávno jste se dokonce pustil do oblasti úrazového pojištění zaměstnanců zaměstnavatelem. Jak to dopadlo?
Děkuji za tuto otázku. Navrhl jsem při druhém čtení novely tohoto zákona v Poslanecké sněmovně kontroverzní, ale spravedlivou změnu. Aby se snížila pro dvě monopolní privátní společnosti odměna za správu pojištění a odškodňování z devíti na čtyři procenta z vybrané částky. Tato změna se přibližuje úrovni režijních nákladů, se kterou pracují penzijní správcovské společnosti, zdravotní pojišťovny či ČSSZ. Odpor byl velký, ale podařilo se vyjednat podporu jak ve sněmovně, tak v Senátu. Zákon vyšel ve Sbírce a pro státní rozpočet to znamená v tomto roce na příjmech cca o 250 milionů Kč více. Nikdo v médiích si toho účelově nevšiml, ale já mám dobrý pocit, že se mi z opozice podařilo ve spolupráci s většinou něco přínosného prosadit. Není to vůbec lehké a běžné. Nyní před námi stojí obhajoba návrhů poslaneckého klubu KSČM na zrušení karenční doby u náhrady mzdy v případě nemoci či zrušení stropů pro odvody na sociální zabezpečení pro vícepříjmové skupiny. Držte nám palce!
Jan STERN
