Tvrdé útoky pravice na české důchodce
Asociální politika pravicových vlád za posledních dvacet let postihla nejvíce penzisty. Za uvedené období vzrostly životní náklady i průměrné starobní důchody zhruba 5,5krát. To je však průměr. Většina je pod průměrem a velké části důchodců reálná úroveň penzí poklesla. Nejvíce to pociťují důchodci ve městech, zejména v Praze. Nájemné bytů zde vzrostlo až na 40-50násobek roku 1989. Často musí být většina důchodu vynaložena na bydlení. V poslední době se, v souvislosti s prosazováním asociálních důchodů a uplatňováním »odpovědné rozpočtové politiky«, situace důchodců výrazně zhoršuje. Penzijní deforma Pravicové vlády již řadu let propagují, že společnost urychleně stárne a za několik desetiletí by musel jeden pracující při dnešním důchodovém systému živit dva důchodce. Je to lživé, tendenční tvrzení. Pravice na něm však trvá a realizuje reformu, podle které se vytvoří takzvaný druhý pilíř penzijního systému, kam si každý občan může přesunout tři procenta svého platu z penzijního pojištění a další dvě procenta přidat z čisté mzdy (platu). Bude mít fond, který umožní zvýšit jeho osobní penzi. V praxi to znamená, že každý, kdo na tento systém přejde, odsaje při průměrném příjmu z důchodového fondu ročně zhruba 10 tisíc korun. Kdyby uvedená tři procenta vyvedla polovina občanů (jak to vláda očekává), chyběl by každému z dnešních seniorů ročně asi jeden měsíční důchod. Nebo by měli asi o 800 Kč měsíčně nižší penzi. To je realita důchodové reformy, která má zajistit miliardové zisky soukromým penzijním fondům. Tím však okrádání důchodců nekončí. Vláda je tak šlechetná, že na pokrytí uvedeného »výpadku« ve fondu důchodů chce zvýšit (a již i zvýšila) daň z přidané hodnoty (DPH). To však nefunguje, protože vyšší daň zvyšuje spotřebitelské ceny, lidé méně nakupují a odvody daně jsou dokonce nižší. Nejvíce zvýšení cen postihuje opět důchodce a jsou tak postižení vlastně dvojnásobně. Důchodovou reformu je třeba zastavit a již přijatá opatření zrušit, protože jsou nesmyslná, a jak bylo již uvedeno, jsou pouze v zájmu vysokých zisků majitelů soukromých penzijních fondů. Omezení valorizace Reforma penzí asociální vládě Petra Nečase nestačí. Prosadila i zákon na snížení valorizace důchodů. Má platit tři roky a vláda tak prý ve výdajích státního rozpočtu ušetří celkově 48 miliard Kč. Připraví tak v průběhu příštích tří let každého důchodce v průměru o zhruba 21 tisíc Kč. Tedy zhruba (v průměru) o dva měsíční důchody. Ani to vše vládě Petra Nečase nestačí. Ještě jí prý v rozpočtu chybí dalších 15 mld. Kč, a proto musí zvýšit DPH (každou sazbu) o další procento (tedy na 15 a 21 %). Pokud to neprosadí, má být DPH sjednocena na jednu sazbu 17,5 %. Jedno i druhé je pro důchodce špatné. V prvním případě jim zdraží všechno, v druhém léky a potraviny, ale o to více. Co dělat? Jak již bylo uvedeno, potřebujeme novou, sociálně spravedlivou vládu. Ta by měla dosavadní opatření v oblasti důchodů zrušit a pouze důsledně prosadit a zavést pořádek do dnešního systému důchodů, založeného na průběžném financování z penzijní pojištění. Znamená to odstranit stropy odvodu pojistného a zajistit výběr pojistného stejně za stejné příjmy. Navíc nejde o daň, ale pojistné, stejného charakteru jako zdravotní pojištění. To zcela správně není ve státním rozpočtu. Ani v příjmech ani ve vydáních. Nemělo by tam být ani penzijní pojištění. I to má být v jednom fondu, který stát garantuje a kontroluje. Fond pro zdravotní i důchodové pojištění by měl být pouze jeden. Soukromé fondy se na těchto prostředcích pouze přiživují. Na závěr je třeba ještě zdůraznit, že průběžné financování je jedině možným systémem, který umožňuje vytvářet potřebné zdroje na důchody při růstu cen, tedy inflaci. I v době inflace rostou více nebo méně mzdy a platy. Proto i při stejných sazbách se zvyšuje nominální suma peněz na důchody. To fondy nemohou zaručit. Důkaz poskytuje v těchto dnech Česká pojišťovna. Zvyšuje pojistné, aby byla zajištěna reálná hodnota pojistného (peněz). Uvádí příklad. Pojistná částka v roce 1993 ve výši 200 tis. Kč představovala 35 průměrných mezd. V roce 2010 měla již uvedená suma reálnou hodnotu jen 71 tis. Kč, tedy osm průměrných mezd (v cenách roku 1993). Proto je nutno zvyšovat pojistné. A právě to se v průběžném důchodovém systému děje automaticky (stejná sazba, ale z rostoucího objemu mezd a platů). Václav VĚRTELÁŘ
Tvrdé útoky pravice na české důchodce
