Jdi na obsah Jdi na menu
 


Užiteční idioti

Redakční sloupek

Svět se mění a my s ním. Blízký východ a sever Afriky se zmítá v chaosu, v Pacifiku se projevuje stále větší mocenské pnutí a krize zavánějící válkou se nyní kvůli nezodpovědné politice přesunula i do Evropy. Jinými slovy USA ztrácejí svou pozici a jediné, co pohasínající velmoci zbývá, je vojenská a zpravodajská moc, proč to tedy nevyužít k oslabení soupeřů v očekávaném geopolitickém střetnutí. A kdo jiný by měl být hlavním cílem, jak napsal investigativní novinář Wayne Madsen, než potenciálně největší ekonomičtí soupeři sdružující se v takzvaném BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika).

 

 

 

Jenže tyto státy nejde prostou vojenskou silou ovládnout, jelikož mnoho z nich je jadernými velmocemi a přímý konflikt tak fakticky nepřichází v úvahu. Musí se na to tedy jinak. Ne náhodou se nyní v Brazílii a Jihoafrické republice po ochlazení vztahů se Spojenými státy začínají objevovat separatistické tendence. V Brazílii došlo k obnově výzev k nezávislosti tří jižních brazilských států a v Jižní Africe Kapská strana, nová strana, jejíž financování a finanční zdroje jsou přinejmenším zamlžené, požaduje, aby se západní jihoafrická provincie Kapsko stala Kapskou republikou. V Indii pak Sikhové v Pandžábu, muslimové v Kašmíru a Tamilové na jihovýchodě vysloveně tajné služby k rozdmýchávání separatistických tendencí vyzývají.

Co ale s nejsilnějšími hráči v rámci BRICS, Čínou a Ruskem? Obě tyto země mají doma natolik silnou pozici a moc, že rozklad zevnitř téměř nepřichází v úvahu. Pomiňme podporu čečenským, dagestánským, ingušským skupinám, operujícím v kavkazských oblastech Ruska, a ujgurských muslimů v Číně, tady naděje na úspěch není. Do hry musejí proti těmto zemím vstoupit další hráči a v případě Ruska vyfasovala Černého Petra Evropská unie. Ta nyní vcelku bez výhrad dělá Spojeným státům v boji za zachování jejich globální nadvlády užitečné idioty, byť na to v důsledku může dojet jen ona sama. Přitom Evropská unie má sama o sobě obrovský potenciál, svým současným chováním ale nějak svou roli do budoucna ztrácí.

Měli bychom si proto uvědomit, že už v nastávajících eurovolbách můžeme pomoci rozhodnout, zda bude Evropská unie nadále dělat užitečné idioty někomu jinému, nebo začne využívat svého potenciálu a bude na světovém »trhu« samostatným hráčem. Pokud zvítězí ti, co mají úzké korporátní vazby na USA, nebo proevropští či antievropští populisté, změnu očekávat nemůžeme…

Tomáš CINKA