Jdi na obsah Jdi na menu
 


Válka na Ukrajině jen tak neskončí

29. 1. 2015
Alexandr Barabanov a předsedající Václav Exner FOTO - Haló noviny/Monika Hoření

 

 

Klub mezinárodní politiky si tentokrát pozval k besedě o neblahých ukrajinských událostech známého nebojácného »rebela«, předsedu mládežnického magazínu a Asociace ruskojazyčné mládeže v ČR Artěk (www.artek.cz) Alexandra Barabanova. Barabanov se dostal do povědomí někdejším vystoupením v Událostech, komentářích České televize, které mu do mainstreamových elektronických masmédií napříště uzavřelo cestu.

V prostorách ÚV KSČM však příležitost dostal a ještě než začal mluvit a odpovídat na dotazy, bylo jasné, že trhnul rekord. Naprosto natřískaná velká zasedačka (přes sto účastníků) na Klubu mezinárodní politiky už dlouho nebyla, pokud vůbec... Přesto si Barabanov nemohl nevšimnout věkového průměru příchozích, na které proto opakovaně apeloval, aby spíš než demonstrování věnovali svou energii přesvědčování dětí a vnoučat a informování je o ukrajinské realitě - tolik odlišné od oficiální prozápadní masmediální propagandy.

Pozvolný rozjezd přednášky, kdy během úvodního vystoupení Barabanov místo uceleného referátu spíš ve více či méně souvisejících bodech nadhodil to, co současnou Ukrajinu nejvíc trápí, ale i to, co by potřebovala, vystřídala právě debata. V ní diskutující rovným dílem s dotazy na hlavního hosta večera také přidávali vlastní zkušenosti z života na Ukrajině či nedávného působení tam.

Asi nejvíce zaujal Roman Blaško, který po dva měsíce působil v zemi na východ od Slovenska coby volební pozorovatel. Blaško má momentálně ve druhém patře budovy ÚV KSČM v Praze 1, Politických vězňů 9, výstavu toho nejpodstatnějšího ze 4000 snímků, které na Ukrajině nafotil, takže určitě stojí za to se s jeho zkušenostmi seznámit. Současnou občanskou válku v zemi označil vlastně především jako důsledek střetu dvou oligarchů - Ihora Kolomojského a Rinata Achmetova, přičemž gubernátora Kolomojského (bydlícího přitom ve Švýcarsku), který se soukromou armádou obsazuje zemi, označil mj. za finanční základnu nejen neonacistického Pravého sektoru. Zatímco s některými dalšími diskutéry Barabanov vedl místy i jasnou polemiku (např. o skutečné úloze amerického multimiliardáře George Sorose v zemi), Blaška pouze místy korigoval, avšak v základní podstatě se oba znalci problematiky shodli.

Barabanov nejvíce kritizoval právě roli ukrajinských oligarchů a miliardářů ze Západu, kteří platí nejen nové učebnice překrucující dějiny, ale například i tzv. ozdravné tábory, kde se ve skutečnosti často do té doby nezkažení mladí lidé mění v ultranacionalisty, novodobé banderovce a fašisty vycvičené pro ozbrojený konflikt... Postěžoval si na to, že západní politiky nijak netrápí fakt, že tito mladíci, nově již »spolehliví« agresivní nacionalisté, pak nejenže pomáhají vraždit spoluobčany Donbasu, ale často pochodují i samotným centrem ukrajinské metropole Kyjeva s pochodněmi a zbraněmi v rukou a buď zastavují dopravu na samotném Chresčatiku, nebo vtrhávají do obchodů a vyžadují reakce »solidarity« s novou ultrapravicovou Ukrajinou. Kdo nadšeně nereaguje a neprovolává novým poměrům slávu, je označen za Rusa či ruského kolaboranta a často se se zlou potáže. Na silnicích tito fanatici pak neváhají ani střílet po řidičích, kteří jim nedají přednost... Nelze se potom divit, že zatímco východní Ukrajina vítá tyto fašisty se zbraní, západní Ukrajina raději »chlebem«...

Šéf Artěku se vrátil i ke svým zkušenostem z Majdanu, když odhalil naivitu tamních účastníků vystupujících proti Janukovyčovi jen proto, že naivně uvěřili letákové propagandě o modrém z nebe, které jim nová garnitura a západní »demokracie« poskytnou. Například práci v Německu či studia v Anglii atd., atp. Dnes už vědí, že nové poměry přinesly jen válku, bídu a utrpení! Ale masmediální masáž a strach fungují spolehlivě, takže brzkou změnu v náladách voličů, kteří na Ukrajině zůstali, čekat nelze. Navzdory tomu, že důchody vypadají tak, že veškeré obdržené hřivny padnou na nájem, a na ostatní živobytí už se nedostává, sociální dávky ani dávky v nezaměstnanosti se nevyplácejí, není na energie, které se odpojují, v zemi vládne masivní korupce a chaos...

Co se týče role Ruska, Barabanov souhlasí s tím, že Moskva už by mohla na Donbas nepokrytě dodávat i zbraně, když Západ toto naprosto otevřeně činí ve prospěch kyjevské moci, Porošenkovi a Jaceňukovi už jezdí pomáhat ze Západu i vojáci, např. z Polska v autobusech s polskými SPZkami! A pět miliard dolarů na podporu vojenského konfliktu na Ukrajině ostatně nedávno přiznal i Washington! Resumé je proto jasné: válka tu jen tak neskončí...

Roman JANOUCH