Jsou pro vás výsledky komunálních voleb a prvního kola senátních voleb zklamáním nebo vás spíš překvapily? Jak hodnotíte výsledek?
Překvapení to není z jednoduchého důvodu. Když jsme nepostavili dostatek kandidátních listin, nemohli jsme dosáhnout lepšího výsledku. Zklamání to však v každém případě je, protože jsem byl přesvědčen o tom, že ti, kdo jsou na kandidátních listinách, svůj úkol zvládnou tak, aby nahradili výpadek v obcích, kde se nám nepodařilo kandidátní listiny naplnit. Budeme muset vyhodnotit, nakolik pracují naše okresní a krajské výbory, nakolik centrum, Ústřední výbor KSČM, Výkonný výbor ÚV KSČM, jaké vytvářejí prostředí pro to, abychom mohli přijímat nové členy strany, učit je komunální politice v komisích a ve výborech. Jde o to, kolik si do každého zastupitelstva bereme nových lidí, aby mohli nahradit ty, kteří budou později končit. Není možné to udělat tak, že tam dáme úplně mladé lidi, kteří nikdy nebyli v zastupitelstvu, a nemají tedy zkušenost, aby mohli například vyjednávat apod. Takže to je věc, která čeká centrum nejdříve, protože si politické hodnocení musíme udělat bez toho, aniž bychom znali konkrétní hodnocení v místech.
Jde o to, že příští volby budou více centralizované, zejména volby evropské budou řízeny přímo z centra, pak budou volby krajské, kde budeme muset přece jen vzhledem k blízkosti centrální politiky dát větší důraz na to, aby politika KSČM byla velmi zřetelná a velmi realistická a odpovídala na otázky občanů, na které chtějí znát odpovědi. Lidé nechtějí znát naše stanoviska k věcem dávno minulým, chtějí vědět, jak budou bydlet, kolik je to bydlení bude stát, jak se dostanou do práce, jestli doprava bude fungovat, jaké bude zdravotnictví, jaký bude sociální systém. Konkrétní odpovědi na tyto otázky jim musíme dát.
I na tiskové konferenci ve volebním štábu jste v sobotu řekl, že program KSČM pro komunální volby je reálný a realistický. Do jaké míry v předvolebním boji hrála roli předvolební témata KSČM i jiných stran či sdružení, která vznikla třeba jen k těmto volbám?
My jsme celých 28 let zvyklí na to, že naše témata nám berou i jiní. A snaží se pod stejným názvem podsunout lidem řešení, která pro ně nakonec nejsou výhodná. Proto musíme kromě konkrétního tématu najít také konkrétní odpověď. Znovu připomínám VIII. sjezd KSČM v Liberci v roce 2012 a aktuální politický program, z toho volební program pro krajské volby 2012 a parlamentní volby 2013, kde srozumitelnost, jasné odpovědi na problémy lidí vedly k tomu, že jsme v krajských volbách byli druzí a uspěli jsme. Mohli jsme v devíti krajích vytvořit koalici a v roce 2013 jsme byli schopni mít druhý nejlepší výsledek v naší historii. To, že se nám to nepodařilo zopakovat v roce 2016 a v roce 2017, je přece pro nás poučením, že se musíme vrátit k této reálné a realistické politice a nestavět vzdušné zámky.
KSČM měla letos zhruba o tři stovky kandidátních listin méně než před čtyřmi roky, celkově však kandidovalo obecně méně lidí v obecních volbách bez ohledu na strany či hnutí. Znamená to, že o komunální politiku není zájem?
Důvodů je několik. Za prvé je to kriminalizace komunální politiky, tlak na komunální zastupitele, velká nevraživost ve společnosti a neochota lidí se veřejně angažovat, nepodání 300 kandidátních listin znamenalo, že jsme nekandidovali v podstatě asi čtyři tisíce lidí. To je realita, nejmenší kandidátní listina má pět, sedm, devět, 11 nebo 15 lidí. To jsou výpadky, které máme, a když máme o tolik méně kandidátů, nemůžeme samozřejmě počítat s tím, že budeme mít větší počet mandátů. Ale důvod je právě dán tlakem na komunální zastupitele, používají se proti nim nepřiměřené prostředky. Místo politického souboje se v politice používá trestní právo. Místo názorového střetu osobní útoky. A řada lidí si říká, že to nemá zapotřebí. Myslím si, že je potřeba, aby se v celé České republice vrátila politika do kolejí, ve kterých má být, tzn. k argumentaci, a nikoliv k osobnímu napadání.
Levice prohrála komunální i senátní volby – tam už to druhé kolo nemůže zachránit. I když je zvlášť v komunálních volbách hodně nezávislých kandidátů a rozklíčovat jejich program je zatím těžké.
Ale mohou mít třeba i levicový program…
Celkově obojí volby znamenají vítězství pravice, ODS se vrací ve velké síle na scénu. Proč k tomu dochází?
Lidé, ač jsou většinově ovládáni levicovými hodnotami solidarity, tak ji někdy zaměňují s charitou, tedy spíše s křesťanským pojetím solidarity, nebo nevidí v době konjunktury potřebu řešit levicová témata, ač jsou rozhodující. Jedno z nejvíce bolavých je bydlení, cena nájmu, cena vodného a stočného, elektřiny, dopravy. To vše jsou věci, které je třeba řešit, ale lidé se spoléhají na to, že to za ně zatím někdo vybojuje.
Čeho si na výsledku voleb komunálních i prvního kola voleb senátních ceníte nejvíc? Myslím podle toho, čeho KSČM dosáhla. A co konkrétně považujete naopak za největší prohru?
V senátních volbách považuji za škodu, že se nám nepodařilo obhájit mandát v Chomutově, že náš dosavadní senátor Václav Homolka nepostoupil do druhého kola. Podle mě odvedl v uplynulých dvou volebních obdobích v Senátu dost poctivé práce a za to mu patří poděkování nás všech. Na druhou stranu jsme si udělali analýzu, že ve třech volebních obvodech do horní komory parlamentu - v severních Čechách, na severní Moravě a na jižní Moravě – můžeme uspět.
Uspěli jsme jen v jednom obvodě – v Karviné. Naše kandidátka Milada Halíková má zkušenosti jak z komunální politiky jako primátorka Karviné, tak z centrální politiky jako poslankyně, předsedkyně sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. To, že odešla z parlamentu, neznamená, že odešla z politiky, v politice se dál angažuje. A myslím si, že její přínos v Senátu by byl velký. Jak z pohledu jejích zkušeností, tak z pohledu ženy v politice. Věřím, že má šanci se stát senátorkou, že uspěje a budeme mít v Senátu své zastoupení.
Když spolu pravidelně hovoříme před volbami či po volbách, vždy zmiňujeme roli a výsledky tradičních stran plus nových uskupení, která vznikají třeba jen pro jedny či dvoje volby. Jak tentokrát dopadli ti a ti?
V komunálních volbách je přeliv politických stran a nezávislých kandidátů nečitelný, takže nevíme, nakolik jsou lidé otrávení, že tu jsou politické strany na jedno použití, které v podstatě zklamou voliče. Nakonec právě proto část komunálních politiků vytváří nová uskupení tak, aby se zapomnělo na jejich minulost, a podle mě je třeba, abychom to více vysvětlovali. A to nejen KSČM, ale aby to vysvětlovaly všechny tradiční politické strany odleva doprava.
Co výsledek voleb znamená pro KSČM a na co se teď strana především musí soustředit? Co musí změnit?
My určitě v úterý na kolegiu, až budeme připravovat výkonný výbor, budeme hodnotit konečné výsledky tak, abychom provedli podrobnou analýzu výsledku voleb a vyvodily z toho závěry zejména pro volby evropské, které nás čekají na jaře příštího roku. Tam bude muset být centrum přímo angažováno do toho, jak se nám podaří nebo nepodaří oslovit občany. Už jsem několikrát řekl, že kandidátů pro volby do Evropského parlamentu máme několikanásobně víc, než je možný počet na kandidátní listině. Ústřední výbor KSČM má z čeho vybírat, je to centralizovaná kampaň. Kateřina Konečná, která je za to zodpovědná, předloží v prosinci Výkonnému výboru ÚV KSČM návrh kampaně i složení kandidátní listiny.
Víme, že KSČM kandidovala v komunálních volbách poměrně i dost mladých lidí. Jak dopadli?
Po výměnách na postu předsedů okresních výborů před sjezdem se nám vynořilo více mladých lidí, kteří shánějí své vrstevníky k tomu, aby pomohli k nastartování okřídleného hesla – Vstanou noví bojovníci. Tady je podle mě opravdu perspektiva KSČM, řada z nich uspěla, byť někteří měli malou, někteří i nulovou zkušenost z komunální politiky. Myslím si, že jak Filip Zachariaš, tak Katka Konečná či Emil Pernica a další mohou najít věkově přiměřené kolegy a kolegyně, kteří budou i za KSČM kandidovat.
Populismus jsme nikdy nepoužívali, všichni ti, kteří budou v zastupitelstvech, budou poctivě odvádět svou práci, jak to dělali naši zastupitelé doposud. Je pravda, že není tak velký zájem o zastupitelstva, ale na druhou stranu je evidentní, že obce potřebují svou samosprávu. Chci ještě říci, že KSČM zásadně preferuje programové koalice, budeme jednat tam, kde jsme uspěli, s každým, kdo chce pracovat ve prospěch obcí a měst, ve prospěch občanů. Nikoho nevylučujeme.
Překvapil vás vůbec někdo v těchto volbách?
Abych řekl pravdu, tak ano. Nejvíc mě překvapil náš senátní kandidát KSČM v Českých Budějovicích Richard Schötz. Ač dosud absolutně neznámý politik, obsadil v prvním kole třetí místo, což je neuvěřitelné! Gratuluji!
Do jaké míry mohl mít vliv na výsledek komunálních voleb fakt, že KSČM podpořila vládu Andreje Babiše? Někteří voliči možná volili ANO, jiní možná na KSČM zanevřeli. Nebo je to naopak?
To, že obecně ostatní politická hnutí a politické strany přebírají program KSČM, může být pozitivní. To, že odcházejí voliči k těm hnutím, je pro nás negativní, ale na druhou stranu nepociťujeme, že by v členské základně zmíněná spolupráce měla nějaký mimořádný vliv na to, jaký je výsledek v komunálních volbách. Mohu to dokumentovat na tradičních starostech na kandidátních listinách. Měli jsme donedávna téměř 150 starostů a 140 místostarostů, dalších více než 100 členů rad ve městech a obcích. Tam většinou naši lidé uspěli díky tomu, že zde odváděli dobře svou práci. Takže centrální politika na konkrétní místa dopadala velmi selektivně, víc samozřejmě dopadá ve velkých městech a aglomeracích, kde politika připomíná také politické půtky na úrovni centra. Ale v obcích a malých městech či středně velkých i okresních městech tomu tak úplně není.
Na druhé straně je pozitivně vnímáno, že KSČM přispěla k tomu, jak se jasně budou valorizovat důchody. To lidé od nás očekávali a to jsme svým tlakem na vládu splnili. Stejně tak má podporu náš požadavek na čtyřletý plán růstu minimální mzdy a na růst mezd obecně. Znovu říkám – pokud máme evropské ceny, potřebujeme mít také evropské mzdy. I tento náš požadavek je vnímán pozitivně a neodrazuje naše voliče, ani naši voliči nepřecházejí k hnutí ANO.
Zmíníte i přírodní bohatství?
Pokud jde o věci, které teprve přijdou na řadu z našich sedmi požadavků na vládu – je to otázka ochrany přírodního bohatství. Na rozdíl od ANO a ČSSD jsme neopomněli, že Australané si zvýšili své příjmy, hodnotu svých akcií ve chvíli, kdy prohlásili, že u nás mají právo průzkumného vrtu na lithium. Trváme na tom, že je věcí státu, aby se postaral o své přírodní bohatství, aby si ho nenechal vykrádat. Nakonec zkušenost OKD je dramatická. Myslím si, že náš postup teď bude odlišný od vládních stran, tj. od ANO a ČSSD.
A pokud jde o obce?
To, co se týká obcí, bude teď aktuální. Jde o náš čtvrtý požadavek – abychom dostali vodovody a kanalizace pod veřejnou správu. My jsme trvali na tom, aby v investičních projektech státního rozpočtu na rok 2019 byly prostředky, kdy budeme moci nakupovat zpět do veřejného majetku akcie vodovodních firem tak, abychom získali kontrolu nad vodou, která je základní životní surovinou, nemůžeme bez ní být a nemůžeme si ji nechat ukrást, aby pak o nás rozhodoval někdo jiný. Přitom je každému jasné, že právo těch firem ohledně placení vodného a stočného je vlastně právo sahat českým občanům přímo do kapes. Bez toho aniž by se někoho ptali. Jakmile nad tím obce a města ztratily kontrolu, vyvíjela se nekontrolovatelně také cena vodného a stočného. S tím musíme něco dělat. To byl náš požadavek a jsem rád, že i tato část je ve státním rozpočtu zajištěná. Uvidíme, kdo na ni bude chtít ve druhém čtení sáhnout. Bude to velký boj ve Sněmovně.
Pokud jde o ostatní věci – nemají buď finanční dopad a není to ve státním rozpočtu, nebo budou realizovány později. Pokud jde o příjem ze zdanění tzv. církevních restitucí, přesněji řečeno zdanění finančních náhrad církvím, jsme ve Sněmovně ve druhém čtení. Jsme přesvědčeni o tom, že se nám to podaří ve Sněmovně prosadit.
Budou v KSČM padat hlavy kvůli výsledkům letošních voleb, nebo ne?
Pokud jde o vyvození osobní odpovědnosti vedení strany, musím říci, že my rozhodujeme zásadně jako kolektivní orgány a že Výkonný výbor ÚV KSČM se jistě bude touto otázkou zabývat. Chceme se tím zabývat racionálně, bez emocí. Vnímáme, že emoce v politice jsou důležité proto, abychom zapalovali výkony, ne abychom podpalovali chalupy.
Marie KUDRNOVSKÁ a Jana DUBNIČKOVÁ
