Všudypřítomný Kalousek
Téměř není dne, kdybychom se neměli možnost setkat zejména v televizi s Miroslavem Kalouskem. Není téma, ke kterému by se nedokázal vyjádřit. Rozumí všemu, dokáže poradit všem a kritikou nešetří. Velmi silně mi připomíná kritika v umění, který dokáže odborně a fundovaně hovořit o tom, jak by to či ono dělal, kdyby to uměl. Pan Kalousek měl nekonečně mnoho možností přesvědčit voliče o svých schopnostech v politické činnosti. Proč je nevyužil? Délka komentáře mi nedovolí vyjmenovat všechny jeho funkce, které od převratu v roce 1989 zastával. Nebylo jich málo. Připomenu tedy alespoň období působení ve funkci ministra financí, kde dosáhl vesměs katastrofálních výsledků. Důkazem je, že po několikaletém řádění v oblasti státních financí to dopracovala celá jeho vláda pod formálním vedením Petra Nečase a možná i Jany Nagyové, dnes Nečasové, tak daleko, že zásluhou doslova vybrakované státní kasy se například vážně uvažovalo o snížení již tak nízkých starobních důchodů. Nakonec prý on, nejlepší ministr financí nejméně v Evropě, prosadil na úkor jiných oblastí přidání důchodcům dvacetikorunu. A vděk důchodců nikde.
Pan Kalousek v žádném případě nešetří své politické oponenty. A že jich má! Ironii a zesměšňování se nevyhýbá ani při napadání žen-političek. Taková místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jaroslava Jermanová by mohla vyprávět.
Miroslav Kalousek je mistrem ještě v jedné oblasti. Dokáže demagogicky několikrát opakovat myšlenku, kterou si pro diskusi připraví a doslova se do ní zamiluje. Takovým typickým příkladem je v současné době donekonečna opakované tvrzení, že současná vláda zvyšuje výdaje na podporu rodin s dětmi, ale zároveň vytváří dluh, který budou v budoucnu splácet právě ty děti. Zároveň zapomíná, že za jeho působení státní dluh rostl neskutečným tempem přesto, že pro děti a vůbec v sociální oblasti neudělal nic. Spíš naopak. Jen si vzpomeňme na jeho stranického kolegu Drábka. A kdo bude dluhy z období jeho ministrování splácet? Zase jen a jen děti, o které projevuje tak dojemnou péči.
Často se zamýšlím, proč je pan Kalousek sdělovacími prostředky tak oblíben. Najít vysvětlení je velmi složité. Je to v jeho suverénním vystupování? Hraje rozhodující roli rádoby vtipné, ve většině případů však trapné, napadání svých politických oponentů? Doznívá snad stále spojenectví s dnes již pomalu politickou mrtvolou Karlem Schwarzenbergem? Neměli bychom hledat rozhodující důvod ve společné nenávisti pana Kalouska a zejména jisté televize (alespoň se to v ní zejména při zpravodajství a publicistických pořadech tak jeví) vůči prezidentovi Zemanovi, kterému pravděpodobně nemohou odpustit, že si dovolil porazit »jejich knížete«? Neumím to posoudit.
Svým způsobem obdivuji mnohé spoludiskutující s Miroslavem Kalouskem. Zejména jejich trpělivost. Domnívám se, že redaktoři diskusních pořadů jednoznačně panu Kalouskovi straní. Například tím, že mu dávají větší časový prostor. Ani nejfrekventovanější Kalouskova slova »znovu opakuji«, je nedokážou přimět k přerušení vodopádu slov tohoto demagoga. To Kalouskovi oponenti jsou přerušováni už při náznaku vyjádřit něco, co by se jim, redaktorům a Kalouskovi, nehodilo do krámu.
Byl bych však nerad, kdyby vznikl dojem, že na panu Kalouskovi nevidím nic pozitivního. V jednom rozhovoru mě mile překvapil, když prohlásil, že se nebude bránit kandidatuře na funkci nejméně místopředsedy TOP 09. Jsem totiž přesvědčen, že strana s tak vysokým stupněm antisociálního cítění nemůže na politické scéně v zemi, jako je Česká republika, dlouho existovat. Možná by její zánik mohla kandidatura Miroslava Kalouska urychlit.
Bedřich CHASÁK
