Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z vystoupení poslanců klubu KSČM na červnové schůzi sněmovny

22. 6. 2014

FOTO - Haló noviny/Vladimír SLOBODZIAN

 

Parlament

K návrhu zákona o dětské skupině

Navrhované řešení nereflektuje zájem dítěte

Marta Semelová

Návrh zákona vyvolal rozsáhlou diskusi jak při prvním čtení, tak na výboru či různých seminářích, kde jsme měli možnost slyšet názory pro i proti. Jednotlivci i různé skupiny nás pak oslovili i prostřednictvím e-mailové pošty.

Mnozí z diskutujících oprávněně upozorňují na potřebu rodičů s malými dětmi nastoupit do práce. Zájem rodičů je zcela pochopitelný. Množství rodin s dětmi se zvlášť po přijetí asociálních reforem Nečasovy vlády potýká s finančními problémy, scházejí jim peníze na základní životní potřeby, což se významně dotýká právě jejich dětí. Velmi špatně jsou na tom matky samoživitelky. Varující je údaj, že 50 % z nich se po rozvodu ocitá na hranici chudoby, do níž se propadají i se svými dětmi. Proto je snaha matek či otců nastoupit co nejdříve do práce pochopitelná. Jiná otázka ovšem je, zda mají při současné nezaměstnanosti, zvlášť v některých regionech, šanci nějakou práci najít. Logický je samozřejmě i zájem rodičů umístit dítě do předškolního zařízení. A to je další problém. Řada mateřských škol a většina jeslí v 90. letech zanikla a nyní sklízíme plody tohoto nesystémového řešení.

 

 

 

Rodičům, kteří hledají různé cesty řešení, tedy naprosto rozumím. Jenže řešení, které vláda, resp. ministerstvo práce a sociálních věcí nabízí, již nereflektuje zájem dítěte. V tom vidím problém. Poskytnutí hlídání dětí v dětské skupině je na úkor jeho zdravého vývoje, na úkor bezpečnosti a především nebere v úvahu jeho právo na rovné podmínky přístupu ke vzdělání. Přijetím návrhu se sníží kvalita péče o dítě, ať již pokud jde o neodpovídající prostory, vybavení, denní režim, stravování, kdy vyváženou zdravou výživu, kterou zabezpečují mateřské školy, má nahradit ohřívání balíčků, jež si dítě přinese z domova. Problematický je i věkový rozsah umisťovaných dětí od jednoho roku do zahájení povinné školní docházky.

Otevíráme vrátka pro další úbytek mateřských škol

Za nejzávažnější však považuji porušení práva dítěte na rovný přístup ke vzdělání. Děti v dětské skupině budou oproti těm z mateřských škol výrazně znevýhodněny, resp. nebudou vůbec připravovány na vstup do základní školy. Tuto výhradu považuji za zásadní. Význam předškolního vzdělávání pro budoucí vývoj dítěte potvrzuje řada průzkumů, mj. i lékařů, kteří prováděli výzkum mozku a došli k závěru, že nejvíce schopný pro získávání dovedností je do čtvrtého roku věku. Proto je důležité zařadit dítě do předškolního vzdělávání, zvláště ze znevýhodněného socio-kulturního prostředí, co nejdříve. Z dalších expertních výzkumů zaměřených na tuto problematiku vyplývá, že až 85 % osobnosti jedince se formuje do šesti let jeho věku.

Způsob utváření by však měl probíhat pod vedením kvalifikovaných pedagogů, kteří vědí, co dítě ve kterém věku potřebuje, co může a má zvládnout, aby se mohlo dál vzdělávat. Odpovídající přípravu, souhrn znalostí z oblasti pedagogiky a vývojové psychologie mají jednoznačně učitelky mateřských škol, které tak dokážou zabezpečit vzdělávací a výchovné potřeby dětem daného věku. Připraveny jsou i na poskytování péče a vzdělávání dětem s různými druhy postižení a se speciálními vzdělávacími potřebami. Pominout nelze ani význam, který mají mateřské školy pro vyrovnávání sociálních a ekonomických rozdílů. Ne náhodou chce ministerstvo školství poslední rok v mateřské škole stanovit jako povinný, s čímž musíme souhlasit. Zakotvením dětských skupin do speciálního zákona se bohužel může stát, že dosáhneme pravého opaku, otevíráme tím vrátka pro další možný úbytek mateřských škol. Pro některé obce bude ekonomicky výhodnější vytvářet podmínky pro vznik dětských skupin místo toho, aby zřizovaly mateřskou školu.

Legalizujeme rezignaci státu na předškolní vzdělávání

Skupina dětí nemusí splňovat stejné hygienické podmínky jako mateřinky. Zákonem legalizujeme privatizaci těchto služeb a rezignaci státu na předškolní vzdělávání. Jde o krok zpět do 19. století. O ústup od kvalitního systému předškolního vzdělávání k pouhým hlídárnám. Přitom si stěžujeme na nízkou úroveň vzdělání. Vláda by proto měla maximálně podpořit mladé rodiny s dětmi ne dětskými skupinami, ale výstavbou jeslí a rozšiřováním mateřských škol, které mají vzdělávací plán vytvořený na základě potřeb dětí tohoto věku.

Vzhledem k tomu, že není vůle k odmítnutí zákona, předkládám pozměňovací návrhy, které by měly řešit hlavní problémy, o nichž jsem mluvila. Jedná se o povinnost poskytovatele zabezpečit dětem vzdělání na základě zpracovaného vzdělávacího plánu, dále navrhuji, aby od tří let věku dítěte do zahájení povinné školní docházky pečoval o tyto děti člověk, který má kvalifikaci učitelky mateřské školy, a poslední pozměňovací návrh se týká povinnosti poskytovatele zabezpečit dětem v dětské skupině stravování, které bude odpovídat potřebným normám.

Reakce na to, co ve sněmovně zaznělo

Nechci nijak očerňovat ženy, které se starají o děti v různých mateřských centrech a alternativách. Vím, že tomu dávají hodně a že se snaží o děti co nejlépe pečovat. Tyto alternativy však existují a není kvůli tomu potřeba přijímat zvláštní zákon. Bude-li přijat tento zvláštní zákon, skutečně se otevírají další cesty k rozšiřování dětských skupin na úkor mateřských škol, které poskytují vzdělávání, což dětské skupiny dělat nebudou. Tam je jenom výchovný plán pro péči o dítě…

x x x

Na vzdělávací proces nemůžeme rezignovat, hlídání nestačí

Alena Nohavová

Vládní návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině má dle svého odůvodnění vzhledem k dlouhotrvajícímu nedostatku míst v mateřských školách pomoci zaměstnaným rodičům v péči o tyto děti. Bohužel jak odůvodnění samé, tak i samotné řešení patří k nejhorším možným řešením v péči o předškolní děti.

Omezuje se na hlídání, rezignuje na vzdělávací proces, neřeší stravování. Návrh zákona se odvolává na nedostatek míst v mateřských školách. Ten je v současné době lokální a týká se v podstatě satelitů kolem velkých měst, a to ještě časově ohraničeně na nejvýše tři roky.

Návrh řešení nedostatku míst v mateřských školách předložila již Topolánkova vláda, poté i Nečasova a současná koalice se k návrhu rovněž přihlásila. Ptám se, proč. Proč jste přijali návrh zákona bývalých vlád? V předvolebních slibech žádná z dnešních koaličních stran nic takového neměla. V programovém prohlášení je navyšování počtu míst v mateřských školách, ne dětské skupiny. Ptám se zejména ČSSD: Proč se hlásíte k takovémuto řešení nedostatku míst v mateřských školách, když jste v minulém volebním období jako opozice tento návrh silně kritizovali? Proč dnes jako vládní strana ve výborech tento zákon podporujete? Protože jste v koalici, zapomněli jste na svou kritiku? Jdete i proti návrhu svého ministra školství, který hovoří o návrhu povinného posledního ročníku v mateřské škole. Porodnost klesá a v mateřských školách jsou umisťovány i děti mladší tří let, takže nový zákon je nadbytečný.

Z rozpravy o pozměňovacích návrzích ve výborech vyplynulo, oč tvůrcům zákona jde. Je to zpoplatnění této služby a vpuštění byznysu. Přestože je zákon označován jako nekomerční, ve skutečnosti tento statut nemá, protože se vyhýbá označení této služby jako výhradně neziskové. Tvorbu zisku nezakazuje, ale v kombinaci se základními parametry právního řádu ČR, kdy každý občan i právnická osoba smí činit vše, co mu zákon výslovně nezakazuje, to znamená, že dětská skupina bude do budoucna, stejně jako i dnes, bez zákona provozována i pro zisk.

Ohrožení mateřských škol je evidentní

Zaděláváme si tím problém do budoucna. Obce při nedostatku finančních prostředků, ať už na udržení mateřské školy, nebo z jiných důvodů, logicky zvolí levnější alternativu - mateřské školy převedou na dětské skupiny a zřizovatel nebude muset řešit problém se stravováním, děti si je přinesou. Nebude muset řešit kvalifikované pedagogy, někdo dětem program vymyslí a rodiče si hlídání sami zaplatí. Za několik let budeme řešit problém přebytku kapacit mateřských škol versus hlídací zpoplatněná služba, dětská skupina. Tak jako se po 20 letech projevil téměř neřešitelný problém s existencí jeslí.

Chceme-li tedy řešit současný problém nedostatku míst v mateřských školách dětskou skupinou, řešme jej na dobu trvání babyboomu, který během tří let pomine, a bude dostatek míst v mateřských školách i pro děti dvouleté. Pro jejich umisťování do mateřské školy bude pak stačit vyhláška o počtu dětí ve třídách. Aktuální nedostatek míst je lokální a dočasný. Již dnes dětské skupiny tam, kde je po nich poptávka, bez problémů fungují, žádný zákon to nezakazuje. Proto je tvorba nového zákona nadbytečná. Pokud už jej máme mít, navrhuji omezení jeho účinnosti na dobu jeho aktuální potřebnosti, která kolem roku 2017 pomine. Pozměňovací návrh je i v souladu se strategií vzdělávací politiky ČR do roku 2020, kde je uvedena podpora dětské skupiny jako dočasná alternativa do doby navýšení kapacit mateřských škol.

V případě zákona o dětské skupině se nedokážou dohodnout ani ministerstvo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí. Jedni navrhují poslední ročník mateřské školy jako povinný a druzí dětskou skupinou neřeší vzdělávání v tomto věku a navíc cílovou skupinu dětí rozšiřují do nástupu do školy.

Máme nejpropracovanější systém výchovy a vzdělávání dětí předškolního věku, který je součástí vzdělávací soustavy ČR. V tomto směru se nemusíme inspirovat v cizině. Oni by se měli inspirovat u nás.

x x x

Nejde o alternativu, ale o postupné rušení mateřských škol

Hana Aulická Jírovcová

Zákon o dětských skupinách je velice kontroverzní a veřejnost ho buď tvrdě odsuzuje, anebo urputně prosazuje. Vlastně zde není ani žádný kompromis. Absolvovala jsem několik seminářů, diskusí a konferencí k vládní předloze a nikdo mě nepřesvědčil změnit názor.

Výtky mám především k chybějícímu předškolnímu vzdělávání dětí a s tím souvisejícímu stanovenému věkovému rozmezí umístění dětí v dětské skupině od jednoho roku do začátku povinné školní docházky. A také ke způsobu stravování a kvalifikaci pečujících osob.

Od začátku projednávání zákona hovoří MPSV o dětských skupinách jako o alternativě pro umístění dětí v předškolním věku, tvrdí, že nebude ohrožen současný stav předškolního vzdělávání v mateřských školách. Už dnes víme, že přijetím zákona nastartujeme možnost postupného rušení mateřských škol a nahrazování je formou dětských skupin. Proto budu podporovat pozměňovací návrhy, které řeší snížení věkové hranice. Nutnost zabezpečit předškolní vzdělávání je v zájmu rodičů i dítěte. Rozdíl v připravenosti v prvním ročníku základní školy byl znatelný.

Další problém vidím ve způsobu stravování. Stále se setkávám s názorem, že rodiče dokážou zabezpečit dobré a vyvážené stravování svého dítěte, a není důvod se znepokojovat. Realita je jiná. Mnohdy je strava podávaná v mateřských školách jediné dobře vyvážené jídlo, které dítě za den sní. Také jsem se shledala s názorem, že rodič ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší. Věřím, že pro většinu rodičů to platí. Ale naše společnost bohužel není jen o úžasných rodičích.

Především jesle nestačí poptávce

Uspokojených žádostí pro vstup do MŠ je nyní zhruba 98 % u dětí od tří let. Horší je to v okolí nové výstavby, především tzv. satelitů, či v menších obcích, kde byla školka zrušena nebo nestačí kapacitně pro nově přicházející. Kritická situace zůstává především u dětí od dvou do tří let věku. Dříve hromadně rušené jesle mají malou kapacitu a poptávku uspokojují jen ze čtvrtiny. Obce nemají zájem jejich kapacitu rozšiřovat, jelikož již nedostanou dotaci na zřízené místo. Ze systému jesle vypadly od 1. ledna 2014 v důsledku legislativní úpravy pravicové vlády. Ministerstvo školství připravilo řešení pro rozšíření kapacit mateřských škol, měli bychom ovšem hovořit o pomoci rozšířit kapacitu pro nejproblémovější kategorii, tj. pro děti od dvou do tří let.

Co nám brání vrátit se k ověřenému institutu jeslí, kde o děti do tří let pečoval odborný personál? Možná by stačilo nepodléhat špatným vzorům ze zahraničí a podpořit náš zavedený a propracovaný systém předškolní péče, který nám vyspělé země tak závidí, a nechápou naše současné kroky vedoucí ke snížení standardu a kvality péče v předškolním věku.

x x x

Z hlídání dětí se stane dobrý byznys!

Josef Nekl

Dovolím si pominout všechna teoretická pro a proti a dát vám, což je snad nejčistší, příklad z praxe, a to velmi čerstvý.

Uvedu svou informaci citací z vystoupení váženého pana kolegy Herberta Pavery (TOP 09) při druhém čtení tohoto tisku, kdy reagoval na slova kolegyň Jany Hnykové (Úsvit) a Aleny Nohavové (KSČM). Cituji: »Myslet si, že starosta obce zruší ve své obci školku, je tak naivní, že to může napadnout jenom někoho, kdo vůbec neví, jak školky v obcích a městech fungují. Každý starosta si váží, že ve své obci má školku.« A dále: »O žádnou privatizaci školek schválením tohoto zákona o dětských skupinách vůbec nejde.«

Nyní k jádru mého vystoupení. V pondělí 16. června zasedalo Zastupitelstvo statutárního města Přerova. V bodu školských záležitostí byl projednáván materiál, ve kterém bylo schváleno zrušení dočasného užívání prostor mateřské školky v ulici Karla Kouřilka Základní školou Svisle Přerov. V těchto prostorách byly přechodně umístěny třídy prvého stupně ZŠ pro nedostatek prostor v samotné budově školy.

Na můj dotaz, zda bude školka využita k původnímu určení, mi náměstek primátora pro školství nominovaný TOP 09 sdělil, že bude poskytnuta dětskému a mateřskému centru k provozování dětských skupin. Jako důvod uvedl, že budova dnes nesplňuje normy pro provoz předškolního zařízení. Takže školka ne, ale pro dětskou skupinu vyhovující. Už to dokresluje, o co zde kráčí a jaká kvalitativní úroveň podmínek pro provoz dětských skupin bude stačit.

Další argument byl ten, který zde slyšíme často. Nepůjde o celodenní, ale zkrácené hlídání dětí v době, kdy rodiče pracují. To však přece umožňuje i provoz mateřských škol, lidově řečeno - dítě je tam tzv. do oběda. Nechce se mi věřit, že odborní pracovníci školství na magistrátu města nevědí o plánu ministerstva školství zavést povinný předškolní ročník v mateřských školách a o tvorbě fondu na rekonstrukce budov mateřských škol a rozvoj mateřského školství jako takového.

Závěr, který jsem si z toho udělal: Z hlídání dětí se stane dobrý byznys a to stačí. Proto návrh tohoto zákona nemohu podpořit.

x x x

K vládnímu návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti

Na bezpečnostní rizika nelze zapomínat

Jiří Valenta

Služby elektronických komunikací jsou nezbytným prvkem pro fungování systému kritické informační infrastruktury a významných informačních systémů. Mohou však také být zdrojem četných bezpečnostních rizik.

Technické výpady služeb elektronických komunikací mohou také způsobit nefunkčnost systému. Nedostatečné zabezpečení sítí elektronických komunikací a také přenosu informací jejich prostřednictvím se mohou stát příčinou později úspěšných kybernetických ataků. Vzhledem k významným bezpečnostním rizikům, která s sebou služby elektronických komunikací přinášejí, je nezbytné stanovit specifické požadavky na dodavatele služeb elektronických komunikací pro systémy kritické informační infrastruktury, komunikační systémy kritické informační infrastruktury a významné informační systémy. Orgány a osoby uvedené v § 3 písm. c) až e) by měly primárně poptávat služby od dodavatelů, kteří poskytují služby elektronických komunikací prostřednictvím veřejně dostupných sítí elektronických komunikací, které zároveň provozují, zřizují a nad nimiž vykonávají dohled. Poskytovatel, který je zároveň zřizovatelem a provozovatelem sítě, má nad provozem možnost výraznější kontroly, a je tedy z logiky věci schopen efektivněji zajistit splnění požadavků tohoto zákona než poskytovatel, který služby pouze přeprodává.

Přímým poptáváním služeb od dodavatelů, kteří poskytují služby na vlastních sítích, dojde k minimalizaci rizik, která by jinak vyplývala z komplikovaných smluvních vztahů mezi poskytovatelem služby elektronických komunikací a subjektem zajišťujícím sítě. Pokud je poskytovatelem služby osoba rozdílná od subjektu zajišťujícího síť, má odběratel služby smluvní vztah pouze s poskytovatelem služby a má tak omezený počet nástrojů, jak přímo působit na subjekt zajišťující veřejně dostupnou síť elektronických komunikací, přestože zabezpečení této sítě je pro jeho služby klíčové. Odběratel služby tak nedisponuje reálnou kontrolou nad tím, zda poskytovatel služby přenesl veškeré požadavky na dostupnost, bezpečnost a funkčnost sítě na subjekt, který zajišťuje veřejně dostupnou síť elektronických komunikací, a může tak vyvstat oprávněná pochybnost nad tím, zda byly tyto požadavky skutečně splněny. V praxi nemusí být pouze výjimkou, že poskytovatel služby se zaváže v rozsahu, ve kterém není schopen plnit smluvní rizika, je dále přenést na subjekt, který veřejně dostupnou síť elektronických komunikací zajišťuje. Oprávněné zájmy odběratele služby tak nemusí být v tomto případě dostatečně garantovány. Řetězením smluvních vztahů, ke kterému dochází v situacích, kdy se štěpí zajišťování sítě a poskytování služeb, dochází také ke vzniku dalších nákladů, které se promítají do poskytovaných služeb.

Vzhledem k výše uvedeným argumentům navrhuji, aby orgány a osoby uvedené v § 3 písm. c) až e) měly povinnost zvolit jako dodavatele služeb elektronických komunikací pro relevantní informační systémy pouze subjekt, který zároveň zajišťuje veřejnou komunikační síť, která má zásadní vliv na bezpečnost příslušného systému. Co se týče rozsahu požadavků na zajišťování veřejné komunikační sítě, je zřejmé, že dodavatel nemůže být vždy provozovatelem všech veřejně dostupných sítí elektronických komunikací, prostřednictvím kterých jsou služby zajišťovány. V tomto případě lze zmínit například internet, který je globálním fenoménem. Pokud je však určitá část veřejně dostupné sítě elektronických komunikací pro zajištění bezpečnosti systému zásadní, například přímé připojení kritické infrastruktury, jsou orgány a osoby uvedené v § 3 písm. c) až e) povinny takový požadavek uplatnit. V případě, že orgány a osoby zde uvedené poruší stanovenou povinnost při výběru dodavatele, bude se jednat o správní delikt, který bude potrestán sankcí uloženou úřadem.

x x x

Z ústních interpelací na ministry

Policie a státní zastupitelství nejednaly správně

Zdeněk Ondráček

na ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou (ANO):

Předpokládám, že známe § 65 trestního řádu, tj. oprávnění nahlížet do spisu, činit si z něj výpisky, poznámky a pořizovat si kopie spisu.

Také víme, za jakých okolností může státní zástupce nebo policejní orgán takové nahlédnutí do spisu a učinění si výpisků, poznámek, popř. kopie spisu v přípravném řízení ze závažných důvodů odmítnout. To je teorie podle trestního práva procesního.

Mám jednu konkrétní věc, kdy se rodiče po zemřelém synovi domáhají po policejním orgánu, aby jim umožnil nahlédnout do uzavřeného trestního spisu, ke kterému se nekoná vyšetřování a věc byla odložena, resp. aby si mohli pořídit na své náklady kopii videozáznamu z provedeného procesního úkonu. Policejní orgán jim to odmítá, a když se dotázali u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, paní státní zástupkyně odpovídá, že stran žádosti rodičů zemřelého o předání kopie videozáznamu a zpřístupnění počítače zemřelého podle § 65 je nutné uvést, že rodiče poškozeného mají nárok na seznámení se s obsahem videozáznamu, nikoliv však na vydání kopie takového záznamu, jak již uvedl policejní orgán.

Domníváte se, že tento postup policejního orgánu a státní zástupkyně je v souladu s § 65 trestního řádu, popřípadě jaké můžou učinit opatření k nápravě?

Rodičům bylo možné vyhovět

Ministryně Helena Válková:

Na precizně formulovanou a dostatečně konkrétně objasněnou otázku odpovím takto. To, jak zareagoval policejní orgán a potažmo dozorový orgán, státní zastupitelství, nepokládám v této věci, jak jste ji tady konkrétně přiblížil, za správný postup. Neznamená to, že tento postup by byl nezákonný. Není, protože trestní řád tento výklad skutečně umožňuje. Přemýšlela jsem o tom. V tomto ohledu musíme jít spíš na základní principy a účel trestního řízení. A i když jde o odloženou věc, v tomto případě nejde o věc, kde by bránily mimořádné závažné důvody tomu, aby rodiče po zemřelém synovi, ve věci kterého se dokonce vedlo trestní řízení proti neznámému pachateli s podezřením, zda nedošlo k podílu na úmrtí cizí osobou. V takovém případě pro rozptýlení pochybností pozůstalých, navíc nejbližších příbuzných, rodičů, aby jim bylo odepřeno, aby si na vlastní náklady pořídili kopii videozáznamu.

Jediné řešení, které vidím - a bude třeba se opřít i o výklad nejen komentářový, ale i jiné odborné literatury - postavit tuto otázku takovým způsobem a tak zdůvodněnou, aby až se příště obrátí - protože mohou svou žádost opakovat, a lze předpokládat, že policejní orgán jim bude neustále kopii videozáznamu odmítat, a to bych jim doporučila jako nejsnazší, byť to nemusí být nejúčinnější řešení - na policejní orgán a on to odmítne, znovu se obrátit na dozorujícího státního zástupce. Doufám, že jistým objasněním souvislostí případu u nadřízeného státního zástupce by mohl státní zástupce hypoteticky, a doufám, že pak i fakticky změnit rozhodnutí a umožnit, aby jim byla kopie videozáznamu vydána.

Jde v tomto případě spíš o věc lidsky zajímavou a psychologicky určitě velmi komplikovanou než o trestně procesní problematiku. Orgánu činnému v trestním řízení, ať už je to policejní orgán nebo státní zástupce, opravdu nic nebránilo, aby takovou kopii umožnil rodičům si pořídit. Je to i otázka školení. Aby v tak tragických případech zástupci orgánů činných v trestním řízení i v kontextu s novým zákonem o obětech trestných činů, mezi které se počítají od 1. srpna 2013 i pozůstalí v souvislosti s úmrtím nejbližšího, byli proškoleni i v tom smyslu, že tím můžou způsobit, byť nechtě, druhotnou újmu obětem. Přemýšlela jsem i o tom, že by se tam dala aplikovat některá ustanovení nového zákona o obětech trestných činů. Ale to chce rozhodně proškolení, protože jde o rutinní postup orgánů činných v trestním řízení. Když jde o určitou nejasnost a mohlo by to vrhnout špatné světlo na jejich práci, využijí příslušného trestně procesního ustanovení k tomu, aby takovou věc zamítly.

Na jedné straně mě to nepřekvapuje, na druhé straně bych to nevzdávala a rozhodně za sebe mohu slíbit, že speciálně v takovém případě o tom budu hovořit s dozorujícím státním zástupcem, aby až se věc příště dostane na stůl, postupoval jiným způsobem.

Zdeněk Ondráček:

Nemluvil jsem přesně o konkrétní věci, ale paní ministryně ví, o jakou kauzu se jedná, a jsem i za pozůstalé rodiče rád, že i její přístup může přispět k tomu, aby se rodiče po zemřelém synovi domohli přístupu k informacím o tom, za jakých podmínek jejich syn zemřel a popřípadě zda orgány činné v trestním řízení nechybovaly v rámci svých postupů. Doporučím učinit nový dotaz, žádost o materiály, a paní ministryni děkuji.

Marie KUDRNOVSKÁ