Za chyby se platí
»Když se dva perou, směje se třetí«, říkává se. Ale co když se perou tři? Pak se směje ten čtvrtý? Máme tu tříčlennou vládní koalici, která je nesourodým slepencem, navíc neslepitelným ani tím nejzázračnějším vteřinovým lepidlem. Když se třecí body mezi jednotlivými vrcholy trojúhelníku mění v tikající bombu, kdo je tím čtvrtým, jenž se směje? V zásadě je to jedno, protože víme, kdo se určitě nesměje - občané České republiky, kteří všechny nesystémovosti a polovičatosti odnášejí na vlastní triko. Přitom právě zájmy občanů by měly být prioritou. Loni lákala sociální demokracie voliče na nafukovací balonek plný slibů, který však očividně přefoukla natolik, že po volbách vybouchl a jednotlivé naslibované věci odvál vítr. »Nikdo vám nemůže dát to, co já vám slíbím.« Krásná věta, která sice zní úsměvně, ale když se převede do praxe, už tak úsměvná není. A sociální demokracie jí »baví« veřejnost volby co volby. A nejinak je tomu i u blížících se eurovoleb. Vyprázdněný a plochý program ČSSD je skryt za neurčitá, avšak líbivá hesla. Je ovšem třeba připomenout, že za současnou podobu EU navenek jsou právě sociálnědemokratické strany starého kontinentu zodpovědné v prvé řadě. Neboť byly vždy u klíčových rozhodování – a neváhaly se spojit s těmi, kdo by měli ideově stát na druhé straně pomyslné barikády. Je tedy na nás všech, abychom si vzpomněli na jiné okřídlené heslo. »Sliby, chyby!« A také na to, že »za chyby se platí!« Volič má tedy jedinečnou příležitost sepsat účet a podtrhnout… Petr KOJZAR
