Za poctivou práci chceme důstojnou mzdu
Na nedávném 3. sněmu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) předseda ČMKOS Josef Středula vyzdvihl význam zářijové akce »Konec levné práce v ČR« a označil ji za významný počin v našem odborovém hnutí. Co byste k tomu dodal vy?
S jeho hodnocením plně souhlasím. Jde totiž o to, že se akce aktivně zúčastnilo nejen oněch více než 1500 delegátů – odborářů ze všech koutů naší republiky a pozvaných hostů, ale díky zájmu médií se s argumenty odborů seznámila i široká veřejnost u nás. Zároveň máme ověřené, že se o průběh i výsledky akce »Konec levné práce v ČR« zajímali jak členové vlády ČR a představitelé zaměstnavatelských a podnikatelských kruhů, ale co je zajímavé, tak i řada diplomatů z několika zahraničních ambasád.
S odstupem více než dvou měsíců vidíme, jak lidé v základních organizacích odborů, a to na základě přednesených argumentů, začínají přemýšlet, že by se měli aktivněji brát za svá pracovní a sociální práva. Jde o to, abychom tyto myšlenky, dokázali přenést i mezi ostatní zaměstnance, tedy i nečleny odborů, kteří v podstatě spoléhají na to, co jim dokáží odborové organizace vybojovat od zaměstnavatelů. Josef Středula ve svém projevu připomněl takové ty »obyčejné« věci, jako je nezaplacené překračování pracovní doby, nezaplacení práce o víkendu a o svátcích apod.
Tato akce sice byla první v rámci činnosti naší odborové konfederace, ale jsem přesvědčen, že nebude poslední, a že další budou v následném období pokračovat. Vždyť my, jako odboráři, nechceme nic jiného, než abychom za naši poctivě odvedenou práci dostali důstojnou mzdu! Pokud jde o ocenění práce našich lidí, dá se říci, že jsme na »ocasu« Evropy. A to bychom si neměli nechat líbit!
Významnou součástí činnosti ČMKOS je kolektivní vyjednávání, a to jak na odvětvové, tak i na podnikové úrovni…
Na Sněmu ČMKOS zaznělo, že řada zaměstnavatelů, podnikatelů je proti uzavírání kolektivních smluv vyššího stupně (KSVS), což jsou smlouvy na úrovni celého hospodářského odvětví. Například náš OS Stavba ČR pravidelně uzavírá KSVS s vedením Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, a to na dobu tří let s tím, že se každoročně vyjednává o nárůstu minimálních mezd. Ale teď jsme svědky toho, že si předsedové některých odborových svazů stěžují, že jejich sociální partneři se snaží uzavírání KSVS odbourat. Zdůvodňují to tím, že stačí mít kolektivní smlouvy pouze na podnikové úrovni. To je nesmysl, protože význam této odvětvové kolektivní smlouvy je, že sjednané podmínky platí pro všechny podniky, firmy v daném resortu. Tedy i tam, kde nejsou odbory. Podnikové kolektivní smlouvy umožnují, pokud je na tom firma lépe se zakázkami, aby její odboráři dosáhli ještě lepších podmínek, než jsou ty v rámci KSVS.
Ti zaměstnavatelé, podnikatelé, kteří jsou pro odbourání KSVS, jsou ale v podstatě sami proti sobě. Protože KSVS vytváří podmínky, které by měli dodržovat všichni, tj. zaměstnavatelé i odbory. Když se KSVS zruší, potom může nastat situace, že nebudou-li takto stanoveny hranice chování a jednání lidí, tedy i zaměstnanců, tak si nakonec řeknou, že když odbory, konkrétně ČMKOS, na celostátní úrovni pořádají takovéto akce, tak i oni by se k tomuto rodícímu se hnutí »Konec levné práce v ČR« měli přidat. Nakonec to v nich časem probudí sílu, že nás odboráře začnou i aktivně podporovat.
Předseda Středula mj. řekl, že zaměstnavatelé nechtějí opět platit zaměstnancům nemocenskou za první tři dny nemoci. Prý řada z nich vyhrožuje vystoupením ze zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, a 10 % slabších firem prý zanikne…
Myslím si, že jde z jejich strany o rétorickou záležitost, kterou odbory musejí odmítnout. Je to v podstatě vydírání představitelů zaměstnavatelských svazů vůči odborům. Každý podnikatel, když vstupuje do takovéhoto zaměstnavatelského svazu, počítá s tím, že mu to něco přinese. Přinejmenším širší stykovou základnu mezi podnikateli a tím i možnost získání dalších kontraktů, či jim jde o jejich vlastní ochranu po stránce legislativní apod. Takže, každý z nich si snadno spočítá, co je pro něho výhodnější. Jako odbory se s tímto prvkem vydírání setkáváme především v oblasti kolektivního vyjednávání. Jenom chci podotknout, že když oněch 10 % slabších firem skončí, tak zaměstnanci přejdou, a dnes je hlad po kvalitních zaměstnancích, zejména řemeslnících, do jiných podniků a tam budou mít ještě lepší pracovní a sociální podmínky.
Co vidíte jako nejdůležitější v další činnosti odborů?
Jako odborář ve stavebnictví vidím největší zádrhel kolem toho, jak se současné vládě nedaří splnit slib, který si dala do svého programového prohlášení. Měla dát do pořádku legislativu, tj. především stavební zákon a zákon o veřejných zakázkách. Na posledních tripartitách vláda slibovala, že novelizace těchto záklonů začne platit během roku 2016 a podle posledních informací z vlády či z Poslanecké sněmovny to tak zatím nevypadá.
My cítíme, že jak se blíží krajské a částečně i senátní volby na podzim příštího roku, a konec konců i budoucí parlamentní volby, tak se začíná ve vládní koalici projevovat určitý nesoulad názorů na způsoby řešení věcí, které si tato vláda dala do vínku.
Vicepremiér a ministr Babiš dnes říká, že kdyby řadu věcí viděl z pohledu dneška, tak by na ně při uzavírání koaliční smlouvy nepřistoupil. To mi připomíná slavný výrok Jana Wericha o tom, že by »nechtěl říci něco, co by pak nechtěl slyšet«. Myslím si, že je to Babišův problém, že občas říká něco jiného, než řekl předtím.
Musíme počítat, že s blížícími se volbami se prosazování toho, za co jako odbory bojujeme, zpomalí. Hrozí, že politika uvnitř našeho státu se kvůli současnému světovému a evropskému vývoji začne zabývat spíše jinými věcmi, než je ochrana práv pracujících občanů a jejich rodin. V souvislosti s migrační krizí bychom si, jako občané, měli dát pozor, aby některé politické strany či subjekty před volbami nebrnkaly na lacinou politickou strunu a nestrašily lidi. Všichni, kterým jde o demokratický a prosperující stát, by mohli dopadnout špatně. To bychom se potom asi všichni divili.
Miroslav SVOBODA
