Zastavme Babiše, dokud je čas
Politiky si neplatíme za emoce, ale za racionální způsob řízení státu a kvalitnější život lidí ve společnosti. Nepopírám jejich právo na city, odmítám však zneužívání citů k politickému boji. Právě to ale je, bohužel, na vzestupu. Nikoli nostalgickou reminiscencí pravdoláskařů, nýbrž v podobě »nepolitické« politiky Andreje Babiše. Ve skutečnosti totiž v ní v jeho pojetí jde pouze o vulgární pragmatismus politického šovinismu, založeného na třech nosných pilířích.
Za prvé na kolovrátkovém masírování veřejnosti o »makání« Babiše a jeho věrných z amorfního ANO 2011 na rozdíl od krádeží, korupce a obecně škůdcovství všech ostatních. Za druhé na plíživém a zatím snad jen kvalifikovanými odborníky zaznamenaném přesunu od pokusů o firemní řízení státu k firemnímu řízení celé společnosti. Za třetí na vtíravé rétorice o všemocnosti Babišových (ne)koncepcí na rozdíl od neschopnosti a obecně škůdcovství intelektuálů bez rozdílu barvy legitimace a politické příslušnosti. Dejte nám důvěru, abychom mohli co nejsamostatněji vládnout, a my to prostě zařídíme, vzkazoval voličům. Je tragické, že většina z nich dosud neprohlédla, že z nich Andrej První formuje skupinu prosťáčků, se kterými se jednak snadněji pracuje, jednak cokoli lépe prodává.
Varovných příkladů lze uvést desítky. Z oblasti ekonomiky, politiky i sociální oblasti. Dokonce i z rétoriky. Jak například chápat vyznání víry, že »jsem sociálně cítící pravičák«? Nebo důvěryhodnost oddělení vlastnictví Agrofertu od moci výkonné člověka, který je podle amerického Brookings Institution pátým politicky nejvlivnějším miliardářem světa? Který kritizuje politické kartely, protože chce po ovládnutí Strakovky vládnout sám, »tak jako ve firmě«? Člověka, který vydává za svůj osobní příspěvek k blahu společnosti údajný růst HDP a údajné snižování dluhu veřejných financí, na nichž se ovšem nikterak nepodílel, neboť převzal základní parametry od kritizovaného předchůdce? Který není schopen přiznat, že plná třetina vykazovaného přírůstku HDP je důsledkem změněné metodiky? Ministra financí, který proti Evropě, spoutané nejrůznějšími dluhovými brzdami, plánuje další zabřednutí do rozpočtů bez viditelné snahy o snižování schodků logikou »zkrotíme je, ale až někdy později«?
Čas relativně bezbolestného zastavení protidemokratického tažení Andreje Babiše se nebezpečně zkracuje. Úměrně tomu, jak roste pasivita občanů a jejich spoléhání na silová řešení, ale i tomu, jak se ANO daří obsazovat stále nové pozice. Varující je i to, že lavinu plíživého ovládání společnosti monokracií lze již velmi obtížně zastavit už proto, že na jejím současném stupni rozvoje Babišovi nic jiného nezbývá, než projekt budovat dál jako vůdcovskou stranu na hraně kultu osobnosti. On sám politickou scénu dobrovolně neopustí. Druhou variantou je osud Věcí veřejných. Ještě štěstí, že existují poslanci KSČM a někteří další, schopní vystavit červenou kartu. Doufejme, že jejich počet poroste.
Ladislav ŠAFRÁNEK
