Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ze schůze sněmovny o vydávání majetku církvím

Obec Hradištko trpí, ale premonstráty to nezajímá... FOTO -cs.wikipedia.org

Ze schůze sněmovny o vydávání majetku církvím

Z parlamentu

Není jasno v tom, jak postupovat

Místopředseda sněmovny Vojtěch Filip (KSČM)

Vede se spor o to, jestli (ne)existuje jednotný metodický pokyn, jak u zákona postupovat. Ministr kultury prohlásil, že není. Mluvčí Státního pozemkového úřadu (SPÚ) řekla, že existuje. Mám ho před sebou - nezahrnuje všechny věci, které je k zákonu potřeba realizovat. Dochází k určitým excesům, které bychom neměli v rámci kontroly exekutivy pominout - k řadě duplicitních, triplicitních a vícečetných žádostí o majetek, který byl od r. 1919 v takovém majetkovém vlastnickém pohybu, že není jasné, zda žádost odpovídá textu zákona, a to tak, že buď není respektován zákon o první pozemkové reformě (1919) nebo o revizi pozemkové reformy (1947), nebo vůbec nejsou respektována rozhodnutí soudu, ani res iudicata o tom, že takový majetek (ne)patří pod dikci tohoto zákona.

 

 

 

V r. 1996 požádal řád premonstrátů o vydání pozemků v Jevišovicích na Písecku - majetek byl vyvlastněn v r. 1919. Po r. 1945 byl předmětem přídělového systému. Příděl získaly konkrétní fyzické osoby. Ty za majetek zaplatily řádně a splnily podmínky zákona o první pozemkové reformě. Majetek poté vložily do družstva, v r. 1991 požádaly o vrácení, a přesto na něj byl uplatněn restituční nárok premonstrátů. Řešil ho krajský soud, NS a ÚS ČR, a celá soudní soustava rozhodla, že nárok tu není, protože majetek nebyl řádu od r. 1919, zákon o první pozemkové reformě ho převáděl okamžitě a zůstával původnímu vlastníkovi pouze ve správě až do vyplacení povinné náhrady. Žádost je opakována, a není jasné, jak se zachová SPÚ, když je jednoznačné, že tento zemědělský pozemek je nejen mimo majetek církve, nikdy jí od r. 1919 nenáležel…

V metodickém pokynu není jasné, jak postupuje SPÚ, Národní památkový ústav či jiné dotčené orgány. Povinnou osobou podle zákona jsou Lesy ČR a SPÚ, ostatní povinné osoby tam nejsou vyjmenovány, je tam jen odkaz na ostatní – těmi mohou být Státní statek v Kájově v likvidaci, Vojenské lesy apod., to jsou státní úřady. Problém je v tom, že ani ony nejsou k sobě navzájem v nějakém vztahu, aby existovala jednotná evidence, která by odčlenila duplicitu žádostí a byli jsme schopni najít, o co je žádáno a co už je např. v majetku obcí nebo tam existuje nějaký jiný smluvní vztah. Je důležité, aby metodický pokyn byl jako interní normativní instrukce zpřesněn a platil pro všechny povinné osoby. Znamená to, že všechny povinné osoby budou muset postupovat podle zákona, a to s péčí řádného hospodáře. Když vynecháme některý dokument, a zákon říká, že dokumentem jsou např. ty podle stavebního zákona, tak jím musí být i výkresová dokumentace ke konkrétnímu listu vlastnictví.

Dochází k porušování zákona

Uvedu příklad. Zákon zakazuje oprávněným osobám, aby dva roky s majetkem nakládaly tím, že ho zcizí. Na to, že tento požadavek není naplňován, mě upozornily realitní kanceláře, které se přímo starají o to, že vydaný majetek bude přímo prodán. Znamená to, že konkrétní oprávněná osoba vystupuje v rozporu se zákonem a chce obejít zákon tím, že majetek, který byl fyzicky vydáván, prodává. To je však v podstatě činnost protizákonná a odporuje úmyslu zákonodárce.

Ani podle metodického pokynu není jasné, kolik je povinných osob v ČR. Není možné dohledat, kolik bylo odmítnutí návrhů. Přišlo se na to, že je pozemek zcela nebo zčásti zastavěn a že je tam veškerá dokumentace. Není ani jasné, kolik je podle metodického pokynu SPÚ v tzv. zahájeném správním řízení o vydání nebo nevydání. Navíc je evidentní, že SPÚ je nucen k tomu, aby udělal to, co měl udělat oprávněný - aby ztotožnil pozemek podle pozemkového katastru s pozemkem, vedeným v katastru nemovitostí… Nejradši uvádím učiliště v Děvkovicích u Týna nad Vltavou, o které žádá Arcibiskupství pražské. Uvádí, že pozemky jsou volnou plochou, ale ony jsou zastavěny a pod pozemkem ještě vede trubka, přivádějící vodu na chlazení k JETE. Od r. 1990, respektive od r. 1948, tu byla určitá stavební činnost, která pozemky buď uvolnila nebo zatížila, a měly by být ve výkresové dokumentaci zaznamenány, a samotná závazná textová část nemůže být dostatečným dokladem pro to, aby se jednalo o pozemku, že není zatížen. V tomto ohledu SPÚ vydává náklady, které měly jít za oprávněným, nikoli za povinným.

Není také jasné, jak postupuje Úřad pro zastupování majetkových práv státu. Proč by do toho nevstupoval, když nejsou zemědělského charakteru. Nejzávažnější je, že my se to nemůžeme nijak dozvědět. Když položíme dotaz, dostaneme odpověď, neodpovídající zákonu o veřejném přístupu k informacím. Jak se pak mají na celý proces dívat občané, kteří se se zákonem nikdy nesmířili?

Zeptal bych se, jestli platí to, co loni 4. prosinci oznámil ministr kultury Jiří Balvín, jestli byly vydány deskové obrazy Mistra Vyšebrodského oltáře a Rubensovy obrazy. Chci, aby zazněla fakta.

Smutný příběh přidušené obce

Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik

Obec Hradištko v okr. Praha-západ je krásná a činorodá. Spíše byla, teď je přidušená. Cituji z článku starosty obce Hradištko ve zpravodaji obce. Je to dost hrozné a není možné to nechat jen tak být. »Hradištko zažilo v celé své historii dvě období, kdy byla ohrožena jeho existence. První smutná doba byla v letech 1942 až 1945, kdy občané museli naši obec opustit. Druhé těžké období prožíváme nyní. Z rozhodnutí NS a ÚS ČR byla obec nucena předat významnou část svého majetku Královské kanonii premonstrátů na Strahově, což zásadně ohrožuje její další fungování a rozvoj. Za nacistické okupace kromě vystěhování obyvatelstva bylo na Hradištku v rámci germanizace českého národa vytvořeno vojenské cvičiště zbraní SS a v roce 1943 zde byl dokonce vybudován koncentrační tábor. Bylo to velmi těžké a smutné období, ale obec přežila a po skončení 2. sv. války se začala nejdříve pomalu a později rychle rozvíjet. A právě v období největšího rozvoje a rozmachu nás postihla těžká rána, která velmi krutě ohrožuje současnost i budoucnost Hradištka.«

Církevní řád Královské kanonie premonstrátů na Strahově již téměř 20 let vede s obcí soudní spory o určení vlastnictví k nemovitostem. Byly tři. První je u konce, byl opakovaně doveden k NS a k ÚS a výsledkem bylo, že byl majetek, o který byl veden spor, přepsán na Katastrálním úřadu pro Prahu-západ na Královskou kanonii premonstrátů. Pro obec to byl šok a další přišel, když zjistila, že vydání zákona o církevních restitucích soudní spory o vydání majetku nijak neřeší ani nezohledňuje. V zákoně se na ně zapomnělo. A tak žaloby běží dál a vydává se podle jejich rozhodnutí majetek, na který církve nemají podle zákona nárok, nebo za který podle něj obdrží finanční náhradu.

V tomto konkrétním případě jej vlastně dostanou dvakrát. Až do úplného dořešení souvisejících soudních sporů nemůže být nikomu znám skutečný nárok na vydání majetku, přesto byla stejným zákonem již stanovena částka vyplácená jako paušální finanční náhrada za majetek vydávaný. O tom, že jde jen u této obce o významnou část majetku a o její reálnou likvidaci, svědčí přehled vydávaného majetku:

Hradištko trpí, ale premonstráty to nezajímá

Na základě vyzvání kanonie musela obec k 30. dubnu 2014 předat budovu zámečku se sídlem OÚ a budovu se sídlem pošty a pěti obecními byty. OÚ se přestěhoval do objektu Svazu chovatelů a pronajal si objekt u hřiště, kam byla přestěhována knihovna i správce mateřské školy.

Následně musí obec vydat pozemky pod tělocvičnou s přilehlými tenisovými kurty, stavební pozemky pod hasičskou zbrojnicí, která by se měla do šesti let zbourat, pod mateřskou školou, zahrady včetně rybníku o rozloze cca 3 ha včetně obezdění, pozemky, kde stával ovčín - současné parkoviště a plánované budoucí přirozené centrum obce, budovu špejcharu včetně pozemku a část zahrady základní školy.

Žaloba i rozsudek obsahují 90 položek, a opakuji, že na vydání pozemků pod školkou, tělocvičnou a bývalým ovčínem, které byly obcí zastavěny nebo jsou nutné k jejich užívání, příp. se užívají v obecném zájmu, žádná církev neměla podle zákona nárok.

Obec však byla postižena i jinak. V r. 2010 byl zpracován projekt na její ozelenění a následně získala dotaci ve výši 6,5 mil. Kč. Ta však musela být dva roky blokována, čekalo se na rozhodnutí ÚS, a na cizích pozemcích investovat nemohla. Nevyužitou dotaci musela v říjnu 2013 vrátit, aniž by jí někdo nahradil prostředky vynaložené na projekt a právní zastoupení.

Nepřipusťme nové křivdy!

Předmětem druhého sporu s Královskou kanonií premonstrátů je výše nájemného za užívání zámečku a pošty a všech výše zmíněných pozemků za tři roky zpětně - ve výši 2,5 mil. Kč. Po odvolání obce a přezkoumání znalci se cena soudem přiznaného nájemného snížila na 1,5 mil. Kč, kanonie však trvá stále na svém, a spor zatím pokračuje. Pokusy o uzavření dohody vždy skončily nezdarem, zástupci kanonie přicházeli vždy s jinými námitkami a nabídkami, které popíraly ty předchozí.

Poslední soudní spor se týká vydání pozemků, které obec dostala od PF ČR pro svůj další rozvoj. Jde o pozemek o rozloze 5,2 ha, spor dosud není ukončen. V současné době nevlastní obec ve svém centru kromě školy a školního pozemku, budovy mateřské školy a tělocvičny, což jsou stavby na cizím pozemku, a zdravotního střediska, vůbec nic. Rozvoj obce je úplně zastaven.

Tím, že není zřejmé, za jaký majetek se finanční náhrada vydává, je nutno předpokládat, že bude tímto způsobem nahrazen i majetek, který bude i fyzicky předán, tedy bude ve skutečnosti restituován dvakrát, případně bude nahrazován majetek, na jehož vydání vůbec nárok nevznikl. Nebo dokonce mohou být vyplaceny značné finanční částky zcela bez jakéhokoli původního hmotného nároku. A to ještě připomínám požadavek kanonie na zaplacení ušlého nájemného - zřejmě nebude ojedinělý. A nesmíme zapomenout, že církev byla dosud plně financována státem… Vzhledem k tomu, že předmětem úpravy zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je zmírnění majetkových křivd, nesmíme připustit, aby podle stejného zákona vznikaly křivdy nové, již nenapravitelné!

Zákon navíc zakotvuje nerovnoprávné postavení mezi církvemi a náboženskými společnostmi na straně jedné a oprávněnými osobami podle ostatních restitučních zákonů na straně druhé. Ve srovnání s ostatními oprávněnými osobami dle restitučních zákonů jsou církve a náboženské společnosti preferovány způsobem, který se vymyká pojetí rovnosti subjektů práva v demokratické společnosti. Výsostné postavení církví mezi ostatními oprávněnými osobami nemá oporu v ústavním pořádku ČR.

Na závěr připomenu vyjádření vlády vydané na obranu zákona při řešení ústavních stížností proti zmíněnému zákonu. Vláda v něm cituje nález ÚS č.j. Pl. ÚS 9/07 a z něj zejména to, že při vypořádání »zákonodárce musí respektovat principy, které plynou z čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, podle nichž nesmí být výše stanovené náhrady v poměru k hodnotě kompenzovaného majetku projevem libovůle zákonodárce, nýbrž musí odrážet zásadu přiměřenosti (resp. fair balance)«. I tato zásada požadovaná samotným ÚS je porušena v případě obce Hradištko, jistě je porušována i v případě poskytování tak vysoké paušální náhrady za objem nevydávaného majetku. A to se nezmiňuji o určení výše ceny nemovitosti vycházející z aktuálních hodnot. Přitom vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou dle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR závazná pro všechny orgány i pro všechny osoby.

Při tolika rozporuplných rozhodnutí ÚS, pochybení Parlamentu ČR, který 20 let neřešil tento problém i pochybení vlády i parlamentu při řešení podpisu smlouvy o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi došlo k fatálnímu poškození nejen této obce, ale i desítek dalších. Stát opět pochybil a opět na jeho chyby doplácejí občané, kteří nejen nic nezavinili, ale ze svých daní stát živí. Nepřispívá to k důvěryhodnosti státu ani sněmovny, i proto je třeba stálá kontrola.

Marie KUDRNOVSKÁ