Zlodějny a asociální jednání nás ochránily před migranty
Uprchlíků z muslimských států, kteří opouštějí své země před stále sílící vlnou terorismu, se bát nemusíme. Alespoň pro tuto chvíli ne. Česká republika totiž pro ně není dost atraktivní zemí, a to dokonce ani pro obyvatele ostatních členských států EU. Vyplývá to alespoň ze studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle které patříme k zemím EU s nejmenším počtem přistěhovalců v rámci EU.
Člověku by se chtělo pousmát z tak radostné zprávy. Úsměv ale brzy střídá hořkost s nepříjemnou skutečností, tedy že jsme nechtěnou zemí, kde se nikomu bydlet zrovna dvakrát nechce.
Musel jsem si položit otázky: Proč tomu tak je? A kdo za to může? Můžou za to snad privatizační a další zlodějny z devadesátých let, kvůli kterým je řada významných českých podniků v dnešní době v majetku soukromých vlastníků, nebo již dávno neexistují? A to přitom většina z nich prosperovala a zaměstnávala mnohdy stovky i více zaměstnanců, kteří měli jistotu zaměstnání. Může za to snad neustále se opakující asociální politika minulých vlád, a nebojím se dokonce říci, že i té současné?
Ano, i to jsou důvody toho, proč nad naší zemí často někteří ohrnují nos. Země, která se zbavila většiny významných státních podniků, kde se nehledí na ty, kteří potřebují pomoc, kde pracující jen těžko hledají jistotu stálé práce a adekvátní odměny za ni. Smutný pohled na zemi, která má přitom tak bohatou minulost. O budoucnosti se to však již říct nedá.
Nemáme tu migranty. A co vlastně máme? Kde jsou sociální jistoty? Žel tomu se říká štěstí v neštěstí.
Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM
