Europoslanec Jiří Maštálka, zotavující se po zdravotním trablu, se sobotního jednání ÚV KSČM ještě zúčastnit nemohl. Svůj diskusní příspěvek zaslal písemně. Pod názvem „Jen nebrečet nad rozlitým mlékem“ jej ovšem zveřejnil i na svém blogu, webech Haló novin a KSČM a také v Parlamentních listech.

Vyzývá tu k seriózní diskusi o volebním nezdaru, která se vystříhá osobních výpadů. Právě to ovšem porušuje on sám. A sice sentencemi o domněle „bezobsažném materiálu, plném jen planých hesel, ale žádných konkrétních návrhů“, jaký prý „nečetl více než 30 let“. Ba „pseudo-dokumentu“, který by ÚV KSČM měl „smést ze stolu“ (má-li „trochu zdravého rozumu“). Řeč je o prvé skice témat a zorných úhlů, které by neměl opomenout program pro volby do PS PČR, zpracované „místopředsedou pro ideologické otázky a mediální politiku“, tedy mnou.

Silných slov ranec, po argumentech vidu ani slechu. Takhle se diskuse, prostá osobních insinuací, nevede ani náhodou. Až by se Jiří Maštálka dopracoval i k čemukoli konkrétnějšímu, jsem mu k dispozici. Zatím však předvádí jen kádrovácké harašení. Dobami, staršími ještě víc než 30 let, zavání obsahem i jazykem.

Mně osobně se tento slovník bytostně příčí. Tím víc jsou mi cizí podobné manýry. Diskusi mám za cestu, jak řešit věcné problémy, a ne komusi mydlit schody. V médiích vlastní kolegy neznámkuji, ani když na to tvrdě naléhají.

Budu se tím řídit i nadále. K osobním výpadům, zvlášť jsou-li na vodě, však mlčet nehodlám. Kolegiální diskuse je možná, jen je-li vzájemná.  Má-li kdo slušnost za známku slabosti, třeskutě se mýlí.